Arenberger se chová, jako kdyby byl přinejmenším slepý a hluchý. Odtržený od reality ale není sám
Před rokem premiér Babiš plánoval, že děti ve školkách budou muset udržovat metrové rozestupy. Jeden z mnoha případů, kdy ze sebe udělal hlupáka totálně odtrženého od reality. Nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger si s ním v některých svých nápadech a výrocích bohužel ani trochu nezadá. Jako kdyby žil v jiném světě a nevnímal okolí, které ho obklopuje.
Byli jste někdy v poslední době, když byl volný den a k tomu hezké počasí, třeba poblíž oblíbené hospody či stánku na frekventované cyklistické/turistické trase? Podle platných vládních nařízení by:
1) Lidé neměli sedět na restaurační zahrádce; ta nesmí být vůbec v provozu.
2) Neměli by pít alkohol na veřejnosti.
3) Spolu by měli být vždy nanejvýš ve dvou, kdokoliv další by měl být v odstupu… kolika vlastně metrů (přiznávám, že už ani nevím)?
4) Všichni by měli mít zakrytá ústa a nos respirátorem.
Realita je taková, že zahrádky jsou obsypané, lidé spolu sedí u stolů, pijí pivo, lížou zmrzlinu a respirátory mají – pokud vůbec – na ruce, na uchu, v kapse, pod bradou…
Srovnejte to se středečním vystoupením ministra Arenbergera ve sněmovně: „Když budeme zlobit, budeme i v létě nosit respirátory.“
Kromě toho, že jsou taková slova infantilní, hloupá a v situaci, kdy má vláda na svědomí přes 28 tisíc mrtvých, také mírně řečeno necitlivá, jsou především naprosto mimo realitu. Stačil týden ve funkci a Arenberger už zaměňuje „bude nařízeno nosit respirátory“ s „budeme nosit respirátory“. Domnívá se, že s funkcí byl obdařen i schopností něco skutečně zařídit, nikoliv jen nařídit. Nařídit respirátory může. Zařídit, aby je lidé v horku nosili, ani omylem. Nikoliv Arenberger, nikoliv vláda, ale počasí rozhoduje o tom, jestli lidé chodí ven, sedí spolu na lavičkách a zakrývají si pusu a nos. Není v silách nikoho jim v tom silou zabránit. O tom, že by snad mohlo stačit doporučení a apel na zodpovědnost, si vláda mohla nechat zdát možná před rokem, než zcela ztratila veškerou důvěryhodnost. Arenbergerovi by měla stačit jedna víkendová procházka, aby to pochopil.
Další ministrův majstrštyk v disciplíně „ukaž, jak (ne)znáš lidi v Česku“ zazněl rovněž ve sněmovně: „Jen ti největší furianti by si doma udělali mejdan.“ Tady se Arenberger může vzít za ruku s takzvanými odborníky ze skupiny vedené epidemiologem Petrem Smejkalem, kteří tvoří poradní orgán ministra. Ti před týdnem zcela vážně tvrdili, že zákaz vycházení po deváté večer a omezení setkávání ve vnitřních prostorech na dva lidi „brání pořádání rodinných setkání, oslav, večírků.“
Nebrání. Opravdu ne. Přece ani Arenberger se Smejkalem nemohou vážně věřit tomu, že se v uplynulých týdnech a měsících rodiny nesetkávaly při oslavách narozenin, výročí, křtů… nebo prostě jen proto, že lidé chtěli být spolu. O večírcích či mejdanech by jim ledasco napověděla třeba data o tom, jak za poslední rok narostl prodej domácích výčepních zařízení nebo kolik se i v době uzavřených hospod a zákazu veřejné konzumace alkoholu prodá sudového piva.
Ano, sociálně-epidemiologičtí inženýři mohou domácí oslavy a mejdany zakázat. Jak ale chtějí takový zákaz vymáhat? Nijak nebo skoro nijak? Tak ať s tím neobtěžují!
Když před rokem přišel Andrej Babiš s metrovými rozestupy dětí v mateřských školkách, komentoval to šéf asociace ředitelů škol Michal Černý následovně: „Nevím, jestli pan premiér byl někdy ve škole v posledních letech.“ Co vzkázat těm, kdo jsou i po roce trvání epidemie zcela mimo a dál vydávají nevymahatelná nařízení a zákazy? Inu, klidně, vydávejte, vydávejte. Se skutečným řešením situace se ale taková vaše činnost míjí úplně stejně, jako se vaše představa o životě za okny ministerstva míjí s realitou.
