Rus pochopí jedině tvrdost. Hrajeme o poslední zbytky důstojnosti
Poté, co tuto sobotu vyšly najevo závažné skutečnosti o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, odhodlala se vláda k bezprecedentnímu kroku a vyhostila 18 ruských diplomatů označených našimi rozvědkami za špiony. Rusové se jako vždy vymlouvají a recipročně vyhostí 20 pracovníků české ambasády v Moskvě. Musíme jim dát jasně najevo, že s nimi nebudeme jednat v rukavičkách.
Rusové jsou mistry vysoké hry nervů. Naše vláda ne. Veřejným prostorem tak kolují oprávněné obavy, že se pod tlakem nechá zahnat do kouta a nedokáže nastavit sebevědomou tvář.
Západní státy v posledních dvaceti letech nedokáží s Ruskem jednat tak, jak by si zasloužilo. Vladimir Putin si může být téměř jistý, že ať provede cokoliv, reakce, které se mu dostane, bude řádově slabší.
Anexe Krymu a hybridní válka na východě Ukrajiny se dočkala jen vlažných ekonomických sankcí a žádné adekvátní odpovědi. Ruští vojáci se procházejí po cizím území a my zakážeme pár jejich oligarchům jezdit do Evropské unie? Ubohé. Přitom jedním z tolik omílaných pozitiv evropské integrace má být posílení vyjednávací pozice na globální politické scéně. Každý skvělý statement má ale svůj háček. To by si například Němci, kteří mají v Evropské unii rozhodující hlas, nesměli zbrkle zavřít jaderné elektrárny, kvůli čemuž jsou teď zcela závislí na ruském plynu.
Zkrachovalá říše zla
Rusko je řadou západních médií líčeno jako říše zla, které je potřeba se neustále bát. To není úplně přesné. Musíme se bát jen toho, co jim sami dovolíme.
Řada mladých Rusů, kteří netíhnou k Putinově politice, si s oblibou pouští hollywoodské filmy, ve kterých nějaký ruský diktátor nebo terorista hrozí ovládnutím světa. A smějí se tomu. Protože dobře vědí, že je to utopie, že je jejich země naprosto zchátralá.
Velká část příjmů ruského státu je z nerostného bohatství, to, co se nerozkrade, putuje hlavně do Moskvy, výkladní skříně země, a do Čečenska jako úplatek tamním fanatikům. Zbytek Ruska chřadne a vylidňuje se. Kdo může, snaží se dostat na západ, když ne do Evropy, tak aspoň do Moskvy. Aby taky ne. Všudypřítomná korupce, chybějící infrastruktura, podfinancované školství, rozsáhlé oblasti zamořené po neřešených ekologických haváriích, neustále klesající počty zdravotnických zařízení, vládou tutlaná epidemie AIDS atd. atd. Kdo by tam chtěl žít?
Jenže u nás pořád vládne neopodstatněný strach. Strach z velkého národa, který vyhrál druhou světovou válku, který nám zatrhl Pražské jaro, který si zdánlivě může dělat, co chce. Ale zapomíná se, že mantinely nastavujeme my. Dokud bude západní politická reprezentace vyděšená z velkých slov a nabubřelých činů, bude Putinovi jeho agresivní chování procházet.
Do třetího světa, kam patří
Největší těžiště ruské moci netkví v armádě, ale v naší závislosti na něm. Dokladem toho je v poslední době vakcína Sputnik V, kterou se Putinův režim snaží zavazovat si světové vlády. Jediná účinná obranná politika v tuto chvíli je izolace. Nedávná historie ukázala, že s Rusy se nedá domluvit. Měli bychom vyhostit většinu jejich diplomatů. Zastavit dovoz ruských výrobků. Beztak nevyváží nic, co by bylo nějak světoborného a bez čeho bychom se neobešli. Vyloučit účast Rosatomu v tendru na dostavbu Dukovan. Zbavit se sovětských zbraní, které dosud straší ve výzbroji naší armády.
Musíme aktivně hledat cesty, jak se obejít bez jejich plynu a ropy. A především musíme spolu s Polskem a pobaltskými státy, které už dávno chápou, co je Rusko zač, ke stejným krokům přesvědčit i své evropské spojence. Rusko bude bez našich peněz a našich trhů fakticky i morálně jen podružnou velmocí třetího světa. Máme jedinečnou možnost zachovat si tvář a reagovat tvrdě, protože ničemu jinému Rus nerozumí.
