Kauza Vrbětice: Co zchladit emoce? Vše ukazuje, že nešlo o záměrný útok Ruska na Česko
Diplomacie je prostředkem k dorozumění mezi státy. Od soboty to v Česku vypadá, jako kdyby si to část veřejnosti neuvědomovala a raději hned narukovala do války s Ruskem. Zkusme se místo dalšího šponování napětí podívat na celou událost bez emocí a na základě toho mála faktů, která zatím máme k dispozici.
Bez ohledu na cokoliv je nesporné, že výbuchy z roku 2014 v muničním areálu ve Vrběticích mají na svědomí životy dvou českých občanů a celkové škody (plus náklady na jejich likvidaci) se pohybují kolem jedné miliardy korun.
Premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček v sobotu s odvoláním na zpravodajské služby a policii uvedli, že z výbuchu jsou důvodně podezřelí příslušníci ruské vojenské rozvědky.
Dle dostupných informací byly cílem útoku zbraně a munice, které zakoupil bulharský obchodník se zbraněmi, hodlal je odvézt a prodat do některé z válečných zón.
Ministr Hamáček následně upřesnil, že první výbuch 16. října 2014 byl nejspíš předčasný – nastražené výbušné zařízení mělo pravděpodobně explodovat až později mimo území České republiky (nejspíš v Bulharsku).
Druhý výbuch 3. prosince 2014 byl podle Hamáčka plánovaný na toto datum. V tu dobu už zásilka neměla být v Česku. Po první říjnové explozi ji však nebylo možné odvézt.
To, že nastražené výbušniny explodovaly ještě v Česku (ve skladu ve Vrběticích), bylo tedy podle dostupných informací nedopatření – nejspíš chyba toho, kdo bomby sestavil či umístil.
Bez pochyby jde o mimořádně tragickou záležitost a mezinárodní incident. Žádná země nemůže připustit, aby na jejím území operovali cizí agenti, byť jsou cílem jejich zájmu občané třetích států (své by o tom mohli vyprávět například Izraelci, Američané a další).
Vzájemné reciproční vypovězení diplomatů je v takové chvíli logické.
Zároveň ale také platí, že pokud jsou pravdivé všechny výše uvedené premisy, nešlo o cílený útok Ruské federace na Českou republiku ani na české občany či firmy. Šlo o útok Ruské federace na občana a majetek třetího státu, který se odehrál v České republice a jehož následky pro Česko byly dílem náhody. Následky mimořádně tragické, rozsáhlé, ale nezáměrné.
Ne, že by to mělo ruskou stranu omlouvat, to v žádném případě ne. Razantní reakce českého státu je na místě. Nicméně z hlediska závažnosti a dalších vztahů obou zemí je to přece jen obrovský rozdíl. A velký úkol pro diplomacii, aby potvrdila, že je prostředkem k řešení mezinárodních konfliktů mírovou cestou.
