Aschenbrenner: Ruská pofiderní bondovka, týden mlčící Zeman, ošívající se část EU a zbožná česká přání
Kdyby žil exprezident Václav Havel, měl by vynikající látku na další absurdní hru. V posledních dnech jsme totiž mohli sledovat výbušnou kauzu Vrbětice, česko-ruské vyhošťování si agentů a diplomatů, pokračující chaotické vládní proslovy o koronavirové pandemii i závěrečnou zprávu auditu Evropské komise, která konstatuje že premiér Andrej Babiš je kvůli svému holdingu Agrofert ve střetu zájmů. Všechny tyto věci vyvolávají mnoho otázek, prezident Miloš Zeman si přesto dal týdenního bobříka mlčení.
Jednou ze zásadních otázek je, k čemu vlastně potřebuje země prezidenta, který mlčí, když má mluvit a mluví, když má mlčet. Zemanova pročínská a proruská hra skončila v obou případech neúspěchem, a právě teď vidíme její katastrofickou fázi. Hrajeme part věnující se Rusku. Hlava státu to vše ale neustále relativizuje, napadá u toho své politické oponenty, zpravodajské služby i celé skupiny občanů. Přitom je to ten samý člověk, který v lednu 2013 po svém zvolení prohlásil, že „chce být prezidentem dolních deseti milionů“. Kdepak těch deset milionů lidí je? Někde se Zemanovi při jeho prezidentské cestě poztrácely.
Další významnou otázkou je, co vlastně dělaly všechny české vlády od vzniku samostatné republiky v případě ruské ambasády? Jsou to desítky let, co se hovoří a píše o tom, že velvyslanectví Ruské federace je personálně silně naddimenzované, že Česko je pro Moskvu výchozím bodem pro její rejdy po celé Evropě a že jsme sídlem mnoha špiónů a agentů ruských zpravodajských služeb. Proč byla až kauza Vrbětice spouštěčem, který v tom začal dělat trochu pořádek? Proč se tak dlouho čekalo? V tomto případě selhaly vlády pravicové i levicové, výmluvy neobstojí.
Pozoruhodná je na kauzu Vrbětice i reakce našich spojenců z NATO a Evropské unie. Severoatlantická aliance rázně oznámila, že stojí v současném sporu České republiky a Ruska jednoznačně na naší straně. Bodejť by ne, když jsme členem NATO. Proč ale další kroky aliance přijdou (pokud přijdou) až v červnu? Proč ne hned? Je to způsob, jak problémy takzvaně vysedět?
Podobné je to i v případě EU. Všichni prý stojí na naší straně. Je tomu ale tak ve skutečnosti? Nebo je to jen chiméra, kterou se nás snaží někteří evropští i čeští politici uchlácholit? Slovensko a pobaltské země v minulých dnech vyhostily v rámci solidarity s Čechy několik ruských diplomatů.
Například Rakousko (to má už léta vlády, které mají s Moskvou naopak velmi dobré vztahy) to ale neudělá. Další členové EU podle všeho také ne. Tak si máme představovat jednotnou evropskou zahraniční politiku? Nemluvě o tom, že předseda vlády Babiš jeden den hovoří o teroristickém útoku Rusů, další den o útoku na zboží, aby pak opět přešel k terorismu. Takové hrátky se slovy jsou nejenom nedůstojné, ale i nebezpečné.
Mezitím v minulých dnech přichází z Bruselu do Prahy závěrečná zpráva auditu EU, která konstatuje, že premiér Babiš je ve střetu zájmů kvůli svému holdingu Agrofert. Přiznám se, že nechápu, že o tom snad někdo někdy pochyboval. Ve zprávě se kromě jiného píše: „Pan Babiš ovládá oba svěřenské fondy a prostřednictvím těchto fondů ovládá také skupinu Agrofert“ a má přímý ekonomický zájem na úspěchu Agrofertu. To je tedy překvapení. Další otázka je proto nasnadě: Na toto zjištění potřebovala Evropská komise několik let? Podle mluvčího Agrofertu jsou pak závěry auditu absurdní, podle Babiše účelové. Tak určitě…
Do toho všeho se ministři Havlíček, Arenberger a Plaga nadále chaoticky potácejí při vyhlašování možného rozvolňování či nerozvolňování restrikcí v době koronavirové krize. Jeden den je to tak, druhý zase jinak. Už od března loňského roku! Mezitím mnoho obchodů, restaurací a zařízení služeb zkrachovalo a kultura je na huntě. Všechno, co zde popisuji, jsme dokonce stihli za pouhých pár dnů.
Bývalý prezident Václav Havel v roce 1992 prohlásil: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení.“
Tato Havlova slova byla oslyšena. A to ještě nevíme, co za blázinec nás čeká v příštích dnech a týdnech. A kolik nezodpovězených a nejasných otázek se vynoří ještě do říjnových voleb.
