Petr Havlík: Divná doba v divné zemi aneb nejde jen o Rusko
Když si myslíme, že nás už nic nemůže překvapit, tak se náhle objeví nějaký faktor X a ze dne na den posune realitu do úplně jiné dimenze.
No uznejte sami, zda by někoho ještě před pár dny napadlo, že nás před ruským vlivem bude bránit bývalý kariérní soudruh a spolupracovník StB, a to spolu se svým nestatečným vicepremiérem a nově i s jeho pobočníkem, kdysi manažerem legendární čínské společnosti CEFC. To je bizarní svět. Několik dnů vyčkávali i naši spojenci z NATO a EU, protože zemi Miloše Zemana (který sice nyní mlčí, ale jinak je prý ve shodě s vládou – sic!) a Andreje Babiše již považovali téměř za trojského koně Rusů a Číňanů, tedy za jakýsi skrytý mix ruské gubernie a čínské kolonie.
Bylo by dobré se ptát, proč prezident a vláda již dříve nereagovali na varovné signály našich zpravodajců (podle Zemana čučkařů), kteří před posilujícím vlivem východních despocií na našem území již léta varují. Nebyla ta teatrální tiskovka komického dua Babiš–Hamáček motivována jen tím, že reálně hrozilo, že média budou rychlejší a zveřejní informace a akci ruské GRU v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích? Vše tomu nasvědčuje. Zmatený Babiš nejprve tvrdil, že šlo o útok na zboží, ale pak se opět přizpůsobil nové realitě a také domácí i zahraniční poptávce a rázně přitvrdil. On opravdu do té doby nic netušil? Máme mu dnes tleskat?
Rusové považují Českou republiku za svoje dobyté území, za přirozenou sféru svého vlivu, za jakousi předsíň či spíše rohožku na západ. A to i třicet let po odchodu sovětských vojsk. Oni tu diverzi (nejen u nás) vykonávají kontinuálně, pro ně žádná studená válka neskončila a hojí si tím svoje velmocenské frustrace. Dnes jedou podle not tzv. Gerasimovy doktríny, tedy podle scénáře hybridní války. Základem je narušování integrity dané cílové země. A to činí díky mnoha vlivovým operacím. Ne náhodou je v čele Ruska bývalý důstojník sovětské KGB. Putin působil v sousední NDR, odkud Sověti dozorovali i svoje zpravodajské sítě v ostatních satelitech, tedy i v tehdejším Československu. Podle sofistikovaných odhadů bylo v síti KGB na území ČSSR na konci osmdesátých let více než 7 tisíc agentů a spolupracovníků. Prosím neplést s StB, kterou tato struktura vnímala jako svoje podřízené. Když už teď používá naše vláda vůči Rusku siláckou rétoriku, tak co kdyby požádala Moskvu o ten seznam československých agentů KGB. To by bylo jistě zajímavé čtení.
Ve vztahu k Rusku a potažmo i Sovětskému svazu máme různé přístupy velmi dlouhou dobu a některé z nich pro nás měly zásadní neblahé důsledky. Od snění Karla Kramáře přes naivitu Eduarda Beneše až po vlastizrádné vazalství komunistů všeho druhu. Jen vzpomeňme také na držitele Putinovy ceny, na účastníky zájezdů na Rhodos a mnohé další ne tak nedávné projevy až servility vůči nenasytnému ruskému medvědovi. Není divu, že titíž lidé inklinují i ke komunistické velmoci čínského draka. Nelze nezmínit větu Miloše Zemana, kterou pronesl v rozhovoru pro čínskou státní televizi, v níž prohlásil, že se jezdí do Číny učit to, jak stabilizovat společnost. A pak se z výletu vracel soukromým letadlem majitele mocné PPF.
Zpět k Rusku u nás. V ČR nyní žije skoro 45 tisíc osob ruské národnosti. Od roku 2004 se jejich počet ztrojnásobil. Oblíbili si zejména Prahu, Karlovy Vary a Brno, kde jim patří mimo jiné stovky nemovitostí. V ČR je nyní více než 15 tisíc firem s majoritním ruským vlastníkem a mnohé další fungují přes nastrčené domácí bílé koně. Některé ruské společnosti mají u nás i strategický význam, třeba v oblasti jaderného strojírenství. Ještě před pár dny byl ruský Rosatom ve hře o dostavbu Dukovan a vláda připouštěla nákup ruské očkovací vakcíny Sputnik V. A najednou jako blesk z čistého nebe přichází ostrý vládní distanc od Ruska. Připomíná to obrácení kasaře Ferdyše Pištory z knihy Františka Langera. Vše zapomenuto, na scénu vstupují neohrožení národní hrdinové bez bázně a hany. Nový headline vytěsnil všechna ostatní témata, včetně našich neblahých statistických údajů o covidové pandemii, kterou vrchní mikro manažer jemně řečeno příliš nezvládá. A nejen to, boj s Ruskem má nyní potenciál překrýt i čerstvý nález Evropské komise k Babišovu kolosálnímu střetu zájmů, jeho puncovanou estébáckou minulost, kauzy Járy Faltýnka a jeho korupčního deníčku, skandální předražené nákupy nekvalitních čínských ochranných pomůcek a antigenních testů a mnohé další. Ten seznam narůstá a dobře jej znají i naši spojenci v EU a NATO, právě proto se poněkud zdráhají s námi sdílet celý náš osud.
Vrbětický příběh s ruskými agenty má hororové parametry a je dobře, že nezůstal utajen. Jenže právě to není zásluha této vládnoucí garnitury, která Rusům i Číňanům dávala dlouho najevo nejen svoji přízeň, ale také lhostejnost k jejich počínání na našem území. Snadno tak u nich vznikl dojem, že je zde vše povoleno, vše možné a akceptovatelné. A v těchto kulisách probíhá oligarchizace země v režii těch, kteří svůj mega byznys opírají o vazby a vztahy k Rusku a Číně. Netřeba z nich dělat vizionáře baťovského typu. Je to zcela nepatřičné. Plíživě, ale systematicky u nás dochází k demontáži demokratických principů, právního státu, nezávislosti médií a zásad volné, férové a rovné soutěže. A ani děsivý výbuch vrbětických muničních skladů to nesmí přikrýt. Změna je v ČR nyní nejen žádoucí, ale přímo existenčně nezbytná.
