Vládní opatření proti covidu jsou už leda k smíchu. Realita je o několik kol předběhla
Sledovat aktuální protikoronavirová opatření, respektive to, jak si je představuje vláda, ztratilo z velké části smysl. Jednak jsme si za více než rok zvykli žít okamžikem – víme, že zapomenutou minulostí mohou být zítra nejen novinky vyhlašované dnes ministrem zdravotnictví, ale i sám ministr. Hlavně jsme se ovšem přesvědčili, že život funguje úplně jinak, než jak si to politici malují do svých grafů a prezentací. ONI žijí jinde než MY.
Pokud ministr zdravotnictví Petr Arenberger vážně prohlásí, že už brzy by lidé nemuseli na ulicích nosit respirátory, ale mohly by stačit obyčejné roušky, je úplně mimo mísu. Každý, kdo má oči, vidí, že na ulici už drtivá většina lidí nenosí na obličejích nic.
Když hlavní hygienička Pavla Svrčinová oznámí, že hospodské zahrádky by se mohly otevřít na přelomu května a června, je úplně mimo místu. Každý, kdo není líný zvednout zadek a vylézt z kanceláře, vidí, že zahrádky jsou dávno obsypané lidmi.
Pokud teď kdokoliv velkoryse začíná uvažovat, že by snad mohl být už bez větších omezení povolený venkovní rekreační sport (tenis, fotbal, volejbal…), je úplně mimo mísu. Kdyby se i se zavřenýma očima prošel někde kolem tenisových kurtů či fotbalového hřiště, došlo by mu, že to drnčení tenisových strun a dunění fotbalového míče nejsou asi samy sebou.
Že při jednáních nevidí jen zarostlé lidi s vlasy do půli zad. Že děti v ulicích nechodí jen v šatech o dvě čísla menších. Že lidé, jejichž auta parkují přes noc v rekreačních střediscích, nejspíš nespí v zemljankách… To vše by mělo trknout každého, kdo by nebyl absolutně odtržený od světa tam venku, tj. za okny ministerské pracovny a vládní limuzíny.
Těm chytřejším by došlo i to, co z výše popsaného vyplývá – totiž že lidé, kteří vidí ten propastný rozdíl mezi skutečností a masově ignorovanými vládními nařízeními, berou státní moc den ode dne méně vážně. Přičemž před většími městy je tentokrát o dost napřed venkov. Plně v duchu hesla „Svoboda je tam, kde neexistuje městská policie“.
Hledat ovšem mezi našimi ministry ty chytřejší by byla zbytečná práce. Stejně zbytečná, jako je pro velkou část lidí (s výjimkou některých podnikatelů, živnostníků a rodičů školáků) zbytečné zabývat se vážně tím, co naše mimoňská vláda aktuálně povolila nebo zakázala. Život si bez ohledu na to půjde dál svou cestou.
