Evropa jako hřiště ruských agentů. Pro tajné služby je to mizerná vizitka
Evropa je již více než 100 let prostorem, kde si prakticky bez výraznějších problémů provádějí své operace agenti a špióni Ruské federace (a jejího předchůdce Sovětského svazu). Případ údajného zapojení ruských agentů do výbuchu ve Vrběticích či pokus o vraždu dvojitého agenta a přeběhlíka z řad ruské vojenské rozvědky GRU Skripala ukazují, že ruští špióni nejspíše i záměrně provádějí své operace tak, aby po jejich realizaci bylo známo, že to byla jejich „práce“, a možná to i fungovalo jako zastrašení.
Zároveň to ukazuje na bezmocnost britské i české kontrarozvědky, které nejsou schopny zabránit ruským agentům v jejich činnosti a zasahují až po jejich návratu zpět do Ruska.
Na území evropských států operují různé složky ruských tajných služeb s různými cíli. Je také pravděpodobné, že na území evropských zemí operují i agenti soukromých „tajných služeb“ některých činovníků vládnoucího ruského režimu, kteří špiclují opoziční skupiny a případě vraždí nepohodlné odpůrce, a nejde pouze o případ čečenského prezidenta Kadyrova a nedávných vražd jeho kritiků v Evropě.
Například z nejznámějších vražd a pokusů o vraždu kritiků čečenského prezidenta Kadyrova stačí jmenovat: V roce 2009 byl v Rakousku zavražděn Umar Israilov a v roce 2020 byl zavražděn Mamikhan Umarov, v roce 2020 byl ve Francii zavražděn Imran Alijev. Dále byl odhalen pokus o vraždu Mochmada Abdurachmanova v Německu v roce 2021 a jeho bratr Tumso unikl pokusu o vraždu ve Švédsku v roce 2020 a mnoho dalších případů. Třeba dodat, že čečenský prezident Kadyrov veškerá obvinění odmítá a tvrdí, že jde o akce západních tajných služeb s cílem diskreditovat jeho osobu a Rusko.
Obdobně jsou po celém světě vražděni odpůrci ruské vlády z řad čečenských emigrantů. V roce 2019 byl v Německu zavražděn gruzínský občan čečenského původu Zelimchan Changošvili, který se účastnil jak války v Čečensku, tak i bojů mezi Gruzií a Ruskem. Poté uprchl z Gruzie do Německa údajně kvůli tomu, že na něj byl v Gruzii opakovaně páchán atentát. Zelimchan Changošvili si asi myslel, že v Evropě bude v bezpečí, a těžce se mýlil. Z jeho vraždy podezřívají německé úřady agenta ruských tajných služeb (údajně šlo o operaci ruské vojenské rozvědky GRU).
Alarmující je, že se objevují obvinění na adresu úřadů a kontrarozvědek evropských států, že ignorují hrozby ruských špionů a jejich pokusů o vraždy nepohodlných odpůrců ruské vlády a čečenského prezidenta Kadyrova. Takováto obvinění vznesl například Mansur Sadulajev z nevládní organizace Vayfond. Osobně si také pamatuji, že jsem viděl rozhovor s jedním přeběhlíkem z řad ruských tajných služeb, který otevřeně hovořil o tom, že jediný důvod, proč se jej ještě nepokusili zabít jeho bývalí kolegové z ruských tajných služeb, je ten, že žije v USA, a ne v Evropě.
Evropa má prostě všeobecně pověst území, na němž si ruští agenti a špioni mohou dělat, co vlastně chtějí, a evropské kontrarozvědky jsou prakticky neschopné jim nějak účinně čelit. V kontextu toho mi ovšem přijde vysoce černohumorné sledovat vývoj kolem výbuchu munice ve skladu ve Vrběticích.
Mám-li věřit doposud zveřejněným informacím o celé záležitosti, tak mne to vysloveně děsí. Představa, že z území České republiky měla být dodávána munice a zbraně přes zahraničního zbrojaře na Ukrajinu či do Sýrie (jak spekulují někteří čeští novináři) a sklad tohoto vojenského materiálu byl ledabyle hlídaný, kdy sice byly splněné dosti vágní zákonné předpisy, ale prakticky byla ochrana takového vojenského materiálu proti proniknutí případných záškodníků skoro nulová, je víc než na pováženou.
Také skutečnost, že zde probíhala vysloveně nepřátelská aktivita proti ruským zájmům, která nejspíše vůbec nebyla pokryta příslušnými bezpečnostními preventivními opatřeními, je dost znepokojující. Jsem toho názoru, že i prostý laik, který se trošku zajímá o historii sovětských a ruských tajných služeb, si musí uvědomovat, že ruské tajné služby nemají problém provést operaci proti zdrojům ohrožení zájmů a vlivu Ruské federace, tedy dalo se očekávat, že nějaká operace proti dodávkám munice a zbraní na Ukrajinu může proběhnout.
Ovšem místo toho všeho dochází k ještě bizarnější situaci, a to skutečnosti, že po výbuchu skladu munice (údajně určené pro Ukrajinu či Sýrii) české tajné služby a policejní vyšetřovatelé několik let tápou a nemají žádné informace o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu ve Vrběticích. Naopak agenti GRU si dále s klidem cestují po Evropě a nejspíše organizují další operace ruské rozvědky. Teprve až v roce 2018 dochází k průlomu, kdy si nový vyšetřovatel všimne fotografií dvou ruských agentů zveřejněných v médiích v souvislosti s pokusem o vraždu bývalého ruského agenta Skripala, vyšetřovatel se spojí s českými tajnými službami a začíná vyšetřování ruského podílu na celém výbuchu ve Vrběticích, a to zhruba 4 roky potom, co se stal.
Ať se na mne politici a úředníci nezlobí, ale pokud jsou doposud zveřejněné informace o celé kauze pravdivé, tak je to totální selhání české kontrarozvědky a úřadů. Ukazuje to na to, že si tady mohou ruští agenti dělat, co chtějí, a české úřady to zjišťují teprve se zpožděním. Osobně si dokážu také představit možnost, že ruští agenti vše udělali tak, aby po celé operaci vyšla pravda o jejich akci najevo, a museli být dosti nemile překvapeni, že si toho česká kontrarozvědka a policisté nevšimli a čtyři roky o ničem nevěděli. Celá kauza by měla být vyšetřena co nejpečlivěji a měla by být přijata příslušná opatření v řadách české kontrarozvědky, úřadů apod. S cílem podobnému selhání pro příště zabránit.
Ovšem je otázkou, jestli je dnes v Evropě ještě vůbec zájem nějak účinně reálně čelit aktivitám ruských tajných služeb. Protože kdo sleduje dlouhodobou politiku takových „západních“ zemí, jako je Francie či Německo, tak vidí jejich stále větší servilnost a ustupování ruským zájmům. Naopak protiruská politika dnes již není doménou většiny západních zemí, ale spíše je doménou zemí, jako jsou Polsko či pobaltské státy. Budoucnost bude ještě zajímavá.
