Bibi zase přežil. Netanjahu měl včera skončit jako izraelský premiér, ale „zachránil“ ho Hamás
Ve čtvrtek měla v Izraeli nastoupit nová vláda. Po dvanácti letech měl z čela vlády židovského státu odejít Benjamin Netanjahu. Měla tím skončit éra, kdy tamní politice dominoval konzervativní lídr s neobyčejnými komunikačními schopnostmi i odvahou ničit politické protivníky. Bibi, jak mu v Izraeli všichni přezdívají podle zdrobněliny jeho jména, dokázal v premiérském úřadu velké věci.
Z poslední doby stačí zmínit to, jak se Izrael pod jeho vedením stal světovým lídrem v očkování, nebo fakt, že dokázal uzavřít mírové dohody s několika arabskými státy, které Izrael dosud vůbec neuznávaly. Každý jiný by za to dostal Nobelovu cenu míru, ale Bibi tyto mírové dohody dojednal pod patronací Donalda Trumpa, byl Trumpův politický „kamarád“, a navíc si v domácí i zahraniční politice nikdy nehrál na nějakou politickou korektnost. To všechno z něj přes očividné domácí i zahraniční úspěchy udělalo v očích izraelské i světové levice skoro ďábla, který by měl nejlépe skončit ve vězení.
Pravicoví odpadlíci
Nebyla to ovšem levice, která zařídila, že měl Netanjahu včera v premiérské pozici skončit. Netanjahu za roky své vlády posunul veřejné mínění v Izraeli natolik doprava, že všechny poslední parlamentní volby tam dopadly s jednoznačnou většinou pro pravicově-náboženský tábor. Přesto Bibi nedokázal sestavit většinovou koalici ani v situaci, kdy se za poslední dva roky do Knesetu volilo už čtyřikrát.
Raketové nálety v Izraeli:
Pravicový blok ve všech těchto volbách měl jasnou většinu a Bibiho Likud v něm držel jasně dominující roli. Jenže ambice lídrů malých pravicových stran vedly k tomu, že někteří z nich odmítli podpořit Bibiho jako premiéra a raději flirtovali s levým středem, který teď vedou bývalý televizní moderátor a vůdce liberální strany Ješ atid Ja'ir Lapid a bývalý náčelník izraelského generálního štábu Benny Ganc. Ani spojení levého středu s pravicovými „odpadlíky“ ale nikdy nedosáhlo na většinu, protože až 10 procent křesel v izraelském Knesetu pravidelně „blokují“ poslanci za arabské strany. S nimi by snad dokázala vládnout izraelská levice, pro menší pravicové strany řídící se teď heslem „všechno, jen ne Bibi“ bylo ale dosud otevřené spojenectví s Araby příliš silnou kávou. Bibi proto třikrát ze situace dokázal vybruslit a po čase vyvolat další předčasné volby.
Letos v dubnu skončily čtvrté předčasné volby v řadě zase stejným výsledkem. Opět vyhrál konzervativní Likud, ale Bibi neměl dost koaličních partnerů, aby dosáhl na magickou většinu 61 křesel. Dvě pravicové strany s ním odmítly jít do koalice, pokud se on sám nevzdá premiérského křesla. Šlo o stranu Izrael, náš domov, jejíž lídr Avigdor Lieberman staví úspěch hlavně na hlasech Izraelců, kteří do země emigrovali ze států bývalého Sovětského svazu, a pak o Novou naději, kterou založil Gid'on Sa'ar, bývalý ministr za konzervativní Likud a Bibiho vnitrostranický rival.
Arabský flirt
Netanjahu je zkusil obejít neotřelým tahem, když začal uvažovat o parlamentní spolupráci s islamistickou arabskou stranou Ra´am, která dlouho dopředu signalizovala, že půjde v polarizované izraelské politice s tím, kdo víc investuje do arabských oblastí Izraele. Tím vlastně její lídr Mansúr Abbás říkal, že už nevylučuje ze spolupráce ani „pravičáka a arabobijce“ Netanjahua. Bibi by podporu vlády od této arabské strany asi zkusil, ale proti se postavil jeden z jeho spojenců – radikálně nacionalistická Náboženská sionistická strana, která by nejradši Araby z Izraele nějak odsunula. Bez ní by Bibi neměl většinu ani s Araby. Netanjahu kvůli tomu nedokázal sestavit většinovou koalici a musel vrátit pověření prezidentovi.
Všichni proti Bibimu
Vůlí jednat s arabskou stranou ale Bibi zároveň otevřel prostor pro superširokou koalici levého středu, tří malých pravicových stran a právě islamistické arabské strany Ra´am. Tu vyjednal lídr liberálů Ja'ir Lapid a šéf silně pravicové, hlavně židovskými osadníky podporované strany Jamina Naftali Benet. Právě Benet opustil pravicový tábor výměnou za funkci premiéra, protože dlouhodobě touží být jednou Bibiho nástupcem v čele izraelské pravice a měl pocit, že teď musí zariskovat, odstavit dosavadního premiéra a zaujmout jeho místo. Benet měl být ve čtvrtek zvolen premiérem a tuto funkci měl podle plánu vykonávat dva roky, aby se následně prohodil s novým vicepremiérem a šéfem rezortu zahraničí Lapidem. Vládu mělo tvořit sedm stran od tvrdé pravice po zelenou levici, ale ani tak by neměla v Knesetu většinu. Tu by jí dodala právě až podpora islamistické strany Ra´am a to, že se hlasování zdrží část druhého arabského uskupení.
Hamas ex machina
Jenže před pár dny v Izraeli vypukly velké protesty místních Arabů kvůli pozemkům ve východní části Jeruzaléma. Palestinská teroristická organizace Hamás v reakci na ně začala z Gazy odstřelovat Izrael stovkami raket a země je na pokraji války s Palestinci. Navíc v řadě smíšených židovsko-arabských měst došlo k nepokojům a lynčování příslušníků jedné z komunit. Arabská strana za těchto podmínek přerušila koaliční jednání a očekávaný nový premiér Naftali Benet včera změnil názor a odstoupil od varianty pravo-levé koalice postavené na hlasech Arabů, když Arabové na mnoha místech lynčují židovské občany. Benet chce nyní znovu jednat o koalici s Netanjahuem a vytvořit koalici všech pravicových a středových stran. Mluví se o tom, že by se dokonce v čele vlády kromě Bibiho a Beneta vystřídal ještě i Gid'on Sa'ar. Další variantou jsou páté předčasné volby, nebo nové zavedení přímé volby premiéra.
Každopádně platí, že Netanjahu přežil další politický konec, který mu jeho političtí rivalové naplánovali. Část levice dokonce přiživuje spekulace, že krizi s Palestinci „politický Houdini“ sám naplánoval. Ve skutečnosti je to tak, že palestinský Hamás využil situaci, aby se sám zviditelnil před palestinskými volbami, a určitě nemyslel na to, že vedlejším produktem jeho akce může být i to, že vlastně pomůže udržet v čele vlády premiéra Netanjahua.
