Češi během lockdownů nasyslili obří úspory. Jejich roztočení pomůže ekonomice víc než vládní sliby
4,3 bilionu, neboli 4300 miliard korun. Tolik činily na konci letošního března podle analýzy společnosti CRIF - Czech Credit Bureau úspory českých domácností, živnostníků a firem. Od konce února loňského roku, kdy se i do Česka vplížil koronavirus, tak objem úspor v tuzemské ekonomice vzrostl o 499 miliard korun. Dvě třetiny takto našetřených peněz zůstaly v rodinných rozpočtech. A z dílčích dat je patrné, že v letošním roce už úspory rostly jen u lidí, zatímco firmy a živnostníci už je naopak „rozpouštěli“.
Uvedená čísla jsou logická. V době, kdy drtivá většina lidí stále chodila do práce nebo je stát dotoval prostřednictvím podpůrných programů, nebylo vydělané peníze prakticky kde utratit. Po zaplacení potravin, motorových paliv a nákladů na chod domácností zbylo mnoha lidem stále ještě dost peněz. Jistě, svůj díl si odlouply e-shopy a podobné oblasti, ale nicméně v době, kdy nefungoval cestovní ruch, zimní areály, restaurace a většina obchodů, tak opravdu nebylo za co utrácet.
Takto ušetřené a tedy neutracené peníze v ekonomice chyběly. Nefungovaly služby a obchody měly zavřeno. Stát nevybíral daně a místo toho zavřeným provozovnám posílal kompenzace. Dělal to ale takovým zvláštním způsobem. Řadě lidí nepochybně pomohl, ale naopak celá odvětví – například horské areály, cestovní ruch, vybrané služby – dohnal na pokraj krachu. Nepochopil způsob a specifika jejich fungování.
A aby toho nebylo málo, protlačila vláda sněmovnou daňový balík, který zasadil veřejným financím ještě větší ránu do zad. Došlo sice ke zrušení superhrubé mzdy, ale výpadek rozpočtových příjmů nebyl adekvátně kompenzován stejně velkými škrty na straně výdajů či úsporami. Zaměstnancům sice zůstalo díky změně ve výpočtu daně více peněz z jejich výplat, oni tyto peníze navíc však neměli za co a jak utratit. Státu tyto peníze nyní chybějí. Brzy bude muset svým občanům nalít čistého vína a říci jim, že bude potřeba začít zvyšovat daně.
Je-li tady něco, co by mohlo české ekonomice a vládním financím pomoci, tak je to prudká exploze poptávky. V těchto dnech dochází k otevření obchodů a služeb, lidé jsou natěšeni na cestování. Letos příliš nebudou hledět na ceny, protože si budou chtít užít. Stát by proto měl vytyčit jasná pravidla pro další rozvolnění a v rámci možností nechat jednotlivá odvětví nadechnout. Pouze tak vede cesta k ekonomickému oživení, které pocítí celá Česká republika.
Je to konkrétní, rychlé a jasné řešení. Stát už poté nebude platit kompenzace a naopak začne vybírat daně. A ne nějaký narychlo spíchnutý Národní plán obnovy, o kterém vláda bájí a slibuje v něm 200 miliard korun. Loni také slibovala pomoc, a to dokonce šestkrát vyšší, a nakonec z ní mezi lid poslala jen zlomek. Zkrátka stát by měl dát ruce od ekonomiky pryč. Ta už v minulosti ukázala, že je v nejlepší kondici právě v době, když ji někdo zbytečně nereguluje a nehledá zázračné recepty.
