Pohled do pirátské duše: Muslimská Evropa je ok, Izrael vymlčíme, pomník obětem války necháme skejťákům
Těšíte se, že na podzim půjde Babiš a spol. od válu? Já taky. Z toho, že by se po něm měli vlády ujmout piráti, mi ale naskakuje husí kůže jako pralinky. A oni se zjevně ze všech sil snaží, aby podobné pocity nezažíval jen pravicový a konzervativní volič, ale i kterýkoliv slušný člověk, vážící si obětí československého odboje proti nacistickému Německu.
Že jsou piráti zvláštní parta, jejíž členové a příznivci nemají dohromady úplně jasno o zásadních tématech, od českého členství v NATO po respekt k soukromému vlastnictví, není nic nového. Oni sami se sice alespoň naoko brání tomu, aby byli označováni za extrémní levičácké progresivity, některé s nimi spojené figury nicméně leckdy trousí moudra, za která by se nemuseli stydět ani Marx s Leninem. Čím víc se ale teď na piráty upírá vzhledem k jejich rostoucím preferencím pozornost, tím víc vyplouvá na povrch, že devastující sociální inženýrství a neomarxismus nemusí být zdaleka to nejhorší, co se od nich dá čekat.
Minulý týden se na veřejnost dostalo například to, jak se dnešní předseda pirátů a kandidát na premiéra Ivan Bartoš stavěl před dvanácti lety k muslimské migraci. „Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém,“ uvedl tehdy v anketě. Dnes to označuje za mladickou nerozvážnost a tvrdí, že jeho názory se od té doby vyvinuly. Tehdy mu ale nebylo šestnáct ani osmnáct, ale ani třeba málo přes dvacet let. S muslimskou Evropou neměl kandidát na budoucího premiéra problém v bezmála třiceti letech.
Svérázné názory na globální a velká zahraničněpolitická témata vyjevil v posledních dnech i další vysoce postavený pirát – pražský primátor Zdeněk Hřib. Typické pro jeho fungování v čele hlavního města je, že tak učinil nikoliv tím, že něco udělal, ale tím, že (znovu) nic neudělal. Konkrétně: na rozdíl od řady jednotlivých pražských radnic, které po palestinských útocích na Izrael vyvěsily na podporu židovského státu izraelské vlajky, magistrát to neudělal. Vzhledem k tomu, že jindy se Hřib s gustem fotí při vyvěšování vlajek, tibetskou počínaje a duhovou LGBT konče, těžko to považovat za něco jiného než vyjádření politického názoru. Opět ale nic překvapivého – za piráty měl loni do Senátu kandidovat Tomáš Tožička, jenž se dříve na sociálních sítích pochlubil izraelskou vlajkou, kde do Davidovy hvězdy zasadil hákový kříž.
Jestliže oba výše uvedené příklady lze pořád ještě považovat za politické názory, které jsou sice, mírně řečeno, kontroverzní, ale jejichž zastánci na ně mají bezpochyby právo, pirátská senátorka Adéla Šípová vykročila daleko za tuto hranici. Do diskuse na sociálních sítích, kde se probírala vhodnost dvou památníků připomínajících československé oběti druhé světové války, přispěla dvanácti slovy. Ta ovšem stála za to: „Ten na Klárově bych nechala, na tom se dobře jezdí na skejtu.“
Senátorka Šípová je žena, takže svůj dojem z ní vyjádřím opisně: Kdybych zjistil, že po pomníku válečných obětí jezdí na skejtu můj devítiletý syn, dostal by pár facek. Věřím ale, že ani jeho, ani žádné z mých starších dětí by nic takového nenapadlo. Jsou slušně vychované. Proto také, doufejme, nebudou nikdy volit piráty.
