Energetika v ohrožení. Nepřijetí zákona o podporovaných zdrojích by přineslo problémy celému odvětví
V Poslanecké sněmovně se již několik měsíců převaluje nenápadný zákon, který nicméně do velké míry ovlivní skladbu energetického mixu a podíl různých druhů obnovitelných zdrojů. Řeč je o návrhu zákona o podporovaných zdrojích energie.
Návrh zákona je klíčový pro k nastavení podmínek pro dosažení cíle podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030. Umožní financovat podporu nových zdrojů elektřiny, tepla a biometanu z obnovitelných zdrojů a z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla i v příštím roce. Celý zákon se dnes nicméně scvrknul na dílčí otázku, jak velké má být číslo IRR, tedy koeficient, podle kterého se počítá výnosnost jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů.
To, co je pod oním koeficientem, je státní podpora, to, co je nad ní, se vrací. Pokud by byl IRR příliš nízko, hrozilo by, že se investice do některých obnovitelných zdrojů energie nevyplatí, pokud by byl příliš vysoký, zvýhodňovalo by to některé vybrané segmenty, především solární zdroje.
Řada politiků má ještě v dobré paměti, jak se nastavení příliš výhodných podmínek odrazilo v neadekvátní podpoře solárních baronů, a to na účet občanů a státního rozpočtu. Proto se nyní politici obávají, že by se mohla podobná situace opakovat a že by to pro ně mohlo mít nepříjemné dopady z hlediska politické popularity. Nyní se hledá kompromis, který by na jednu stranu znamenal, že nebude jeden zdroj energie neadekvátně podpořen ve srovnání s jinými, a který by zároveň nebyl diskriminující.
Nejde ale jenom o obnovitelné zdroje. Na stanovení výše státem garantované podpory je závislé i teplárenství a kogenerační výroba elektřiny, která musí reagovat na postupné zvyšování ceny emisních povolenek a na postupný přechod z uhlí na jiné energetické zdroje. K tomu ovšem potřebuje nemalé investice a záruku, že se jí vrátí, protože tyto investice jsou vyvolány státní regulací.
Od zajištění těchto investic se pak odvíjí i schopnost sjednání bankovních úvěrů a jejich bonita. Pokud by nebyl do začátku příštího týdne urychleně sjednán kompromis, který by umožnil neprodleně projednat návrh zákona v druhém čtení na probíhající schůzi Poslanecké sněmovny, hrozí, že nebude schválen do konce roku, a se nepodaří se tak do voleb dokončit legislativní proces. Ten by musel tak začínat znovu od samotného počátku a přijetí zákona by se zdrželo možná i o dva roky.
Podle Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory by neschválení zákona mělo za následek ohrožení stávajících provozovaných zdrojů, plánovaných investic do ekologizace v oblasti teplárenství, plynárenství, elektroenergetiky i průmyslu, omezení možnosti přechodu z uhlí na nízkoemisní hospodářství a negativní dopady do státního rozpočtu, čerpání prostředků z evropských fondů. A především by to přineslo negativní dopady na obyvatelstvo. Konkrétně by to například znamenalo možný postupný rozpad teplárenské soustavy, její decentralizaci a s tím spojený tlak na zvyšování cen pro konečného spotřebitele. Ohrožena by byla i energetická soustava, protože kogenerace je i důležitým zdrojem dodávek elektřiny v případě jejího nedostatku a hrozby tzv. blackoutu.
Zákon ukazuje, jaké absurdity přinášejí nejrůznější tuzemské či evropské regulace a jak je těžké přijmout politicky a ospravedlnitelné a odborně efektivní řešení, které by co nejvíce eliminovalo dopady bruselských výmyslů jak na jednotlivé občany, tak na státní rozpočet.
