Marek Stoniš: V Chicagu se bojuje za Prahu. A naopak
„Novinářů je moc, měli by se likvidovat,“ zažertoval svého času český prezident Miloš Zeman před svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Vzhledem k tomu, že se svobodou ruských novinářů je to poněkud vachrlaté, dá se tohle vtipkování ze strany české hlavy státu považovat za poněkud nejapné. Jako je ovšem trapný a nejapný téměř každý Zemanův bonmot už celých třicet let jeho působení ve veřejných funkcích. Počátkem devadesátých let jej zval pravidelně do Semaforu k živému rozhovoru před publikem Jiří Suchý a od té doby propadl Zeman nevyvratitelnému bludu, že je, případně musí být moudrý a vtipný. No co už.
Pravidelně to od něj schytávají nejen jeho političtí oponenti, ale ve velké palbě se pravidelně ocitají i česká média, novináři. V podání prezidenta jsou žumpou, kanálem. A navždy budou. Nyní ovšem povýšil tento svůj nenávistný vztah na vyšší úroveň, když odmítl několika z nich poskytovat informace. Prý tak chce přispět k boji proti dezinformacím. Reflex mezi trestanými tituly není, ale vzhledem k naší vzájemné „obálkové“ historii a Zemanově pravidelné účasti v komiksu Zelený Raoul Hrad o žádné informace ani nežádáme, protože by to nemělo smysl. Ostatně – co zajímavého bychom se tak z Hradu mohli dovědět? Jestli pan prezident prohýřil roční rozpočet na reprezentaci už v březnu, nebo až v dubnu? Nebo seznam zemí, které letos nenavštíví?
Samozřejmě že Miloš Zeman má poskytovat informace i médiím, jež nemá rád a která nemají ráda jeho. Reprezentuje český stát, nejen své voliče. Ale vysvětlete mu to.
Mě by spíše než se Zemanem bavila diskuse na podobné téma se starostkou amerického Chicaga Lori Lightfootovou. Té náš Miloš Zeman totiž nesahá ani po kotníky. Tato demokratka u příležitosti druhého výročí svého mandátu ve funkci rozhodla, že nadále nebude dávat rozhovory bílým novinářům. V duchu nejlepších tradic rasové segregace se rozhodla mluvit pouze s novináři barevnými. Proč? Asi psali moc bíle, vím já? Zkuste si představit, že by se nějaký bílý americký starosta odmítl bavit s novináři-černochy. Zhruba za pět vteřin po tomto rozhodnutí by nebyl starostou a za dalších pět by jej vlekli – mimochodem oprávněně – do nápravného zařízení pro zvláště nebezpečné zaostalé rasisty. Pokud by mu mezitím nevypálili radnici a nevyhodili jej z okna aktivisté z Black Lives Matter. Vsaďte se ovšem, že místo toho rasistka Lightfootová bude sedět ve funkci neohroženě dále – liberální progresivisté ji budou nanejvýš považovat za sice poněkud prostořekou, ale hrdinku v boji za spravedlivý svět. A ostatní raději budou držet bílou hubu.
Přemýšlím, co je horší. Být žumpokanálem v Česku, nebo bílým novinářem ve městě Chicagu?
Bé je správně.
