Jedním z důvodů, pro které chtěla ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhnout odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, byla jeho vyjádření ke kauze Vrbětice. Benešové vadilo, že se k případu vyjadřoval, aniž na to měl ze zákona právo. Jde ale spíše o to, co vlastně Zeman ke kauze řekl, případně naznačil.
Zeman na tiskové konferenci pořádané společně s ředitelem NCOZ Jiřím Mazánkem sdělil celou řadu neveřejných informací vztahujících se k případu, jejichž původ byl jednoznačně z trestního spisu. Sdělil například, kam měl údajně směřovat vojenský materiál, a následně popsal i časovou osu úkonů orgánů činných v trestním řízení, které měly být v období let 2014-2020 prováděny. I když šéf dozorového státního zastupitelství ve Zlíně Zemana následně podržel s tím, že zveřejnění těchto informací s ním bylo konzultováno, stále se jedná o neveřejné informace z trestního spisu. Dá se navíc předpokládat, že část spisu bude na základě toho, že šlo o poznatky tajných služeb v režimu utajení, takže se mohl Zeman dokonce dopustit trestného činu.
Zcela skandální bylo ovšem vyjádření, že věc může skončit dokonce i odložením, pokud nebudou potencionální pachatelé vyslechnuti. Soud totiž může proběhnout i bez jejich osobní účasti, pokud existují skutečně pádné důkazy o vině. Pokud by oba agenty Rusko nevydalo, mohlo by být proti nim vedeno řízení jako proti uprchlým. Svým vyjádřením nicméně Zeman nepřímo naznačil hned na začátku, že takové důkazy neexistují, čímž zpochybnil diplomatické kroky vlády, tedy vyhoštění ruských diplomatů. Důvodem Zemanova vyjádření pravděpodobně bylo, že NSZ se vůbec nesnažilo jednat s Ruskem formou mezinárodní právní pomoci, a jeho šéf se pouze snažil ex post mediálně ospravedlnit.
Zeman tak dopředu hodil vidle do výsledku jakýchkoliv snah o vydání obou agentů GRU do republiky, a předal tak všechny trumfy ruské straně. Podrazit takhle politiku vlastního státu si nemůže beztrestně žádný úředník dovolit.
