Tak dlouho odkládali reformy, až přijde jejich smršť a nebude to k lepšímu. Chytří už berou roha
Andreji Babišovi lze vyčítat kdeco, ale musí se mu přiznat, že při nástupu do premiérského křesla slíbil, že do příštích sněmovních voleb dosáhne důchodu 15 tisíc korun – a je to tu. Na konci prvního čtvrtletí vyplácela Česká správa sociálního zabezpečení v průměru starobní penzi 15 351 korun. Důchody jsou tak cirka o pět tisíc vyšší, než byly před deseti lety.
Otázkou je, zda za to Babišovi tleskat. Na jednu stranu pomohl zlepšit situaci důchodců, což je dobře, ale to jen za cenu torpédování veřejných financí. Důchodový systém skončil v prvním čtvrtletí letošního roku v deficitu téměř 9,5 miliardy korun. Vyšší schodek za první kvartál byl naposledy v roce 2013.
Důchody budou přitom ještě vyšší. Nad rámec zákonné valorizace je vláda v příštím roce zvedne o dalších 300 korun. To je šílené. To musí skončit. Peníze nerostou na stromech a vládní dluh raketově roste. A představa, že dluh může růst donekonečna, je naivní.
Ještě před navýšením důchodů přitom vláda počítala s tím, že letos bude deficit státního rozpočtu činit 522 miliard korun, napřesrok 370 miliard a v letech 2023 a 2024 kolem 350 miliard. Nyní už pro příští rok vláda počítá s ještě větším deficitem. Tomu nelze tleskat. Projídáme budoucnost.
Někdo by mohl říct, že dluhy tu máme kvůli koronaviru. To je pravda jen částečně. Hezky to shrnul prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala, když uvedl, že za téměř polovinou nárůstu loňských výdajů státního rozpočtu nestála protiepidemická opatření, ale růst výdajů na provoz státu, sociální výdaje a další položky.
To dříve či později musí skončit zhoršením ratingu ČR. Ratingová agentura Moody’s nedávno prohlásila, že české veřejné finance nemusí být dlouhodobě udržitelné. Rozpočtové plány vlády pro středně dlouhé období podle ní totiž nezahrnují žádné významné cíle v oblasti konsolidace.
Problémem je permanentně odkládaná penzijní reforma
Sociální demokraté nejprve zničili reformu ODS, aby místo ní v následujících letech nic nenabídli. Reforma ODS byla sice mizerná, ale stále lepší než nic. Jediné, co sociální demokraté dokázali, bylo, že vytvořili důchodové komise, takže to mediálně vypadalo, že se něco dělá. Důležitý je ovšem výsledek a ten žádný není. Byla to jen bouře ve sklenici vody. Mnoho slov a žádný skutek.
Sociální demokraté spolu s ANO promarnili poslední příležitost něco změnit, než půjdou do důchodu silné ročníky tzv. Husákových dětí. Blíží se demografická bomba, kdy tu bude moc důchodců a málo mladých lidí.
Ministryně práce a sociální věcí Jana Maláčová na to má originální řešení. Napadlo ji, že by šlo zvýšit porodnost tím, že by se zkrátil pracovní týden z pěti na čtyři dny. Domnívá se, že když budou mít lidé více volna, budou mít víc dětí. Což je neskutečná hloupost. Kdyby to byla pravda, mohla by rovnou navrhnout, že pracovat budeme jen o víkendu a pět dní v týdnu budeme mít volno. Její návrh porodnost zásadně neovlivní. Jen to ještě víc zkomplikuje konkurenceschopnost ekonomiky. Tím, že budeme méně pracovat, víc nevyděláme. Bohatství vzniká z práce, nikoli z flákání.
Kdo spoléhá na politiky, stát a nějaké důchodové komise, zapláče
Každý se o sebe musí postarat sám. Já vím, s tím bych volby nevyhrál, ale tak to je. Podívejte se, co politici v posledních dvaceti letech, co se ví o demografické bombě, dokázali. Transformované penzijní fondy, dříve nabízené jako penzijní připojištění, loni vydělaly klientům v průměru jen 0,75 procenta. Žádný z nich opět nepřekonal ani inflaci, která činila 3,2 procenta.
Jen blázen chce investovat se zápornými reálnými výnosy. A tak politici navlékli na fondy líbivou pentličku a zdůrazňují, že k výnosům je třeba přičíst státní podporu a příspěvky zaměstnavatele. Funguje to stejně jako evropské dotace. Na dluh někomu něco přidáme, aby investoval tam, kde to je neefektivní, aby to vypadalo, že to efektivní je. Výsledkem však je jen to, že roste dluh a ekonomika roste pomaleji, než by musela. To je jeden ze zdrojů drancování veřejných financí a zaostávání Evropy.
Z důchodové reformy je zase jen volební heslo
Je to naprosto absurdní. Máme pár měsíců do voleb a až teď tlačí Jana Maláčová do vlády důchodovou reformu, na které ovšem nepanuje ani ve vládě shoda. Víme přitom, jak důležité je, aby nad reformou shoda panovala nejen ve vládě, ale v celé společnosti. To se při poslední reformě ODS nepodařilo. Věc protlačila silou a skončilo to fiaskem. Důchodová reforma se nedělá do příštích voleb, ale na generace. To asi Jana Maláčová nepochopila.
Problémem reformy Jany Maláčové je, že její reforma říká jen to, kolik chce dát lidem, a neříká, kde na to vezme. Přišla dokonce s absolutně absurdním zdrojem financování reformy. Pět let ji prý může financovat Národní plán obnovy. Jinými slovy, důchodovou reformu nám má zaplatit předlužená EU. Zatímco jiné země použijí peníze z fondu na technologie a růst potenciálu ekonomiky, my je projíme v důchodech. Horší použití peněz si lze jen těžko představit. To je naprosto nezodpovědný přístup.
Přijde po volbách další komise, nebo už konečně reforma?
Lze očekávat, že po volbách příští vláda naváže na práci poslední důchodové komise. Ta totiž našla nejen silnou oporu u sociální demokracie, ale také u Pirátů.
Řada věcí se bude ještě muset diskutovat. V minulosti někteří politici prohlašovali, že by se neměly podporovat rodiny s více než třemi dětmi. Důvod byl ten, že prý víc než tři děti mají jen určitá etnika. Já tento argument politiků považuji za rasismus a doufám, že nakonec neprojde a všechny děti budou rovnocenné.
Řešení je přitom prosté. Ve světě, kde chtějí podporovat rodiny, matky více dětí neplatí daně. Socialisté, nemusíte stále uvažovat v rovině dávek a příspěvků. Pracovití lidé od vás nic nechtějí. Stačí, když jim nebudete tolik peněz brát.
Bohužel se zdá, že příští vláda bude velmi progresivně levicová. Veřejné finance budou v rozkladu. To levice neumí řešit úsporami, a proto dramaticky zvýší daně. Celkem jistě bude obnovena daň z převodu nemovitostí. Chytří lidé proto už nemovitosti převádějí. Je potřeba majetek skrýt nebo ho vyvést do zahraničí. Tady mu pšenka nepokvete. Když se podíváme zpět, za posledních sto let byla každá generace o něco připravena. Kradla první republika, nacisté, komunisté a teď se bude krást zase.
