Já nevím, co mám říkat, ochranka na Petra Dvořáka a vítězný Martin Hilský aneb Magnesia Litera podvacáté
Na Malé scéně Národního divadla byly včera po osmé hodině předány jubilejní dvacáté ceny Magnesia Litera. Nejprestižnější tuzemské literární ocenění si letos odnesl třeba anglista, překladatel a přední znalec Williama Shakespeara Martin Hilský či „prokletý básník“ současné české literatury Daniel Hradecký.
Předávání cen vítězům, které bylo během dvacetileté historie nejednou křečovité, tentokrát žádné výraznější rozpaky nevyvolalo. A to ani ve chvíli, kdy si moderátor Jiří Havelka troufl na politické šťouchance; můžete se ostatně přesvědčit v záznamu z vysílání.
Chybějící Aids či Praskliny
Coby cena s největším mediálním pokrytím v České republice budí Magnesia Litera pravidelně vyhrocené reakce a vášnivé polemiky. První diskuse se každoročně rozbíhají po ohlášení nominací. I letos mnohým v prozaické kategorii chyběly třeba Praskliny Kláry Vlasákové nebo Přípravy na všechno od Elsy Aidse (recenze obého Reflex otiskl vzápětí po vydání próz; básník Elsa Aids za svůj prozaický debut získal od jindy tak kritického Jakuba Šofara maximálních pět hvězdiček); mezi nejlepšími knihami poezie zas mohl někdo postrádat například vřele přijaté sbírky Jonáše Zbořila či Kristiny Láníkové.
Druhé kolečko debat obvykle vyvolává slavnostní vyhlášení, které přenáší ČT Art. Dostat do televizního vysílání literaturu není nic jednoduchého. Z knih nelze přehrát ukázky tak jako z filmů či z hudby, nadto mnozí spisovatelé nejsou v rozhovorech před kamerami tak obratní jako prominenti showbusinessu, pro něž je vystupování v médiích denním chlebem. Letos to však proběhlo vcelku dobře.
Fóry fungovaly
Dramaturgie slavnostního večera se tentokrát – ku prospěchu věci – nepokusila obestavět předávání nějakým rámcem a tradiční moderátorská dvojice ve složení Daniela Písařovicová a Jiří Havelka se s úkolem provést diváky zhruba hodinu a půl dlouhým ceremoniálem během let evidentně sžila. Jejich vystupování není mdlé ani přepjaté a vtipy včera večer většinou fungovaly – ať už mluvíme o evergreenu, kdy Daniela Písařovicová zdůrazňovala výškovou převahu nad svým kolegou, či o politických výpadech Jiřího Havelky. Lubomíra Zaorálka předávajícího cenu v kategorii Litera za nakladatelský čin se například moderátor zeptal, co by dělal, kdyby opustil politiku – protože s největší pravděpodobností po volbách ministrem kultury nebude. A když na pódium vcházel ředitel České televize Petr Dvořák předávající cenu určenou debutantům, Jiří Havelka zavtipkoval, že se bál, že si bude muset zavolat ochranku.
Já nevím, co mám říkat
Dvojice moderátorů si dovede poradit si i se situací, kdy se ocenění dostaví na pódium bez připravené děkovné řeči a slova z niche lezou jak z chlupaté deky. K tomu došlo hned zpočátku večera: Erik Lukavský převzal mikrofon se slovy „Já nevím, co mám říkat“ – coby spoluzakladatel nakladatelství Fra, jež bylo oceněno v kategorii Nakladatelský čin za vydávání výborných edic Česká próza a České poezie, totiž mohl poděkovat především sám sobě. Na slovo skoupý byl i syn Bogdana Trojaka, který doprovodil na pódium svého otce, jenž díky knize Safíroví ledňáčci a Glutaman získal Literu za knihu pro děti a mládež.
Moleskine Literu za poezii ovládl se sbírkou Zápisky z garsonky Pavel Novotný, jednoznačný favorit. Překvapení nenastalo ani v Liteře za debut roku: cenu získala díky románu Uranova Lenka Elbe. Vyrovnanou kategorii Litera za publicistiku ovládla Nina Špitálníková s knihou rozhovorů se severokorejskými uprchlíky Svědectví o životě v KLDR. Nejlépe přeloženou knihou loňského roku je podle poroty Portét pěkné Andalusanky, již ze španělštiny do češtiny převedl Jiří Holub. V nejsledovanější prozaické kategorii slavil úspěch s novelistickým triptychem Tři kapitoly Daniel Hradecký (rovněž Reflexem ověnčený pěti hvězdami).
Kniha roku opět nevyhrála svou kategorii
Pokud včera večer něco překvapilo, bylo to vítězství Jaroslava Petra v kategorii Litera za naučnou knihu. Publikaci Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět totiž porota vyznamenala i na úkor takřka osmisetstránkového opusu Martina Hilského. Jeho Shakespearova Anglie. Portét doby se nicméně v závěru ceremoniálu dočkala vítězství v hlavní kategorii, Knize roku. Opět tak nastala situace, kdy vítězná kniha neovládla kategorii, v níž byla nominována. Byť to vyvolává otázky ohledně součinnosti porot, respektive jejich snaze ocenit co nejvíce knih – vítězství Shakespearovy Anglie bylo celkem očekávatelné –, není pochyb o tom, že Martin Hilský si hlavní cenu zaslouží. Anebo ne? Třetí sérii diskusí a polemik rok co rok vyvolají právě oceněné tituly. Tak hurá do nich!
