Adéla z Agrofertu a Babišův střet zájmů v Europarlamentu aneb Česko čeká náročný úklid
Evropský parlament podruhé velkou většinou schválil rezoluci o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Ta v konečném důsledku může poškodit i ostatní české firmy. Absurditu situace završil Agrofert vévodící žebříčku unijních dotací, lobbující před hlasováním za svoje zájmy.
Rezoluci podpořilo 505 přítomných europoslanců, proti bylo 30 včetně zástupců hnutí ANO, 155 se zdrželo hlasování. Loňské usnesení, historicky poprvé se vymezující proti střetu zájmů premiéra členské země EU, bylo schváleno podobnou převahou hlasů. Nyní bylo iniciováno kontrolním výborem EP kvůli nečinnosti českých úřadů v souvislosti s konečnou verzí evropského auditu regionálních dotací.
Agrofert v čele žebříčku EU
Auditoři konstatovali střet zájmů českého premiéra i po vložení jeho firem do svěřenských fondů. Bez ohledu na rétoriku aparátu ANO, projevujícího v hájení zájmů svého šéfa značnou houževnatost, znamenají tyto závěry definitivní zastavení unijních nenárokových dotací Agrofertu.
Na tom nic nemění ani vládou avizované napadení tohoto rozhodnutí u soudů s pramalou šancí na úspěch. Unijní právo je totiž v případě ochrany peněz z kapes evropských daňových poplatníků nadřazeno národní legislativě.
Podle europoslance Alexandra Vondry (ODS) si kontrolní výbor objednal analýzu, která dokládá ověřený seznam dvaceti pěti konečných beneficientů, nejvíce těžících z evropských fondů. „Žebříčku v celé EU (!!!) vévodí Babiš Trust – s vývarem třikrát větším než francouzský subjekt na pozici číslo dvě,“ uvádí Vondra.
Vyznění rezoluce je proto podle něj daleko tvrdší než texty předchozí. Vyzývá Evropskou komisi, aby firmám spojeným s Babišem – dokud si konflikt nevyřeší – zastavila všechny platby, včetně tzv. nárokových zemědělských dotací. Ty už představují značnou položku v byznysplánu holdingu, zhruba miliardu korun ročně.
Facka Babišovi
„Hlasování europoslanců je obrovská facka pro premiéra Andreje Babiše. Více jak dvě třetiny Evropského parlamentu totiž jednoznačně vyjádřily přesvědčení, že je ve střetu zájmů a měl by s ním okamžitě něco dělat,“ komentuje europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
K jednoznačnému výsledku hlasování paradoxně přispěl samotný Agrofert. Musel vyhovět liteře zákona a zapsal Andreje Babiše jako konečného uživatele výhod v Evidenci skutečných majitelů firem, spuštěné počátkem června. Nadále tedy na holding uplatňuje koncový vliv, přestože jeho zástupci prohlašují opak.
„Andrej Babiš tvrdí, že s Agrofertem nemá nic společného, ale jak se teď ukázalo, bude v rejstříku konečných příjemců benefitů uveden. Tento fakt ukazuje na to, že český premiér po celou dobu lhal veřejnosti,“ dodal Zdechovský.
Babiš označil hlasování europoslanců, i když není právně závazné, za zasahování do vnitřních záležitostí České republiky. „Budou volby a EP se snaží ty volby ovlivnit,“ reagoval a znovu odmítl, že by byl ve střetu zájmů.
Jsem Adéla z Agrofertu
Tuto konstrukci ovšem nabourává samotný holding. Před hlasováním oslovil europoslance a zaslal jim propagační video s cílem je přesvědčit, že k žádnému porušování pravidel nedochází.
„Jsem Adéla z Agrofertu, tedy ze společnosti, které se týká rezoluce, o níž budou europoslanci hlasovat v souvislosti se střetem zájmů premiéra Andreje Babiše. Střet zájmů je politická otázka, Agrofert ale není politika,“ začíná video. Představuje holding jako jednoho z největších zaměstnavatelů v zemi, jehož „více než 200 firem nežije z dotací ani státních zakázek“. Ale bojuje o ně jako lev, chtělo by se dodat.
Tato PR aktivita Agrofertu byla směšná a nepochybně kontraproduktivní. Každý její adresát se musel zákonitě ptát, proč je holdingem vyzýván k hlasování proti rezoluci, když na Babiše nemá žádné napojení. Navíc jen zapadá do mozaiky tlaku europoslanců na omezení obřích dotací pro miliardáře, placených z daní běžné populace.
Rozhodnou domácí volby
Evropské extempore však nemusí přijít draho jen Agrofert, pokud premiér svůj problém nevyřeší, ale i celou Českou republiku. Bezprecedentní případ, kdy v čele vlády stojí oligarcha se schopností více či méně skrytě ovlivňovat veřejné finanční toky ve prospěch svého impéria, posiluje volání po zpřísnění čerpání dotací.
„Obří konflikt zájmů českého premiéra je nesporný a bohužel u nás neřešený. A EU má samozřejmě právo přijmout opatření, jsou-li ve hře její peníze. Rezoluce proto není překvapivá,“ tvrdí Vondra, který pro ni hlasoval. Upozorňuje však na spornou větu v rezoluci prosazenou Piráty, zpochybňující český justiční systém.
Rozhodování soudů dnes není hlavním problémem naší země, z celkového pohledu si soudní moc drží svoji nezávislost. Otazníky vyvolává něco jiného: Proč premiérův střet zájmů a prorůstání jeho vlivu do státní správy dosud neřešilo státní zastupitelství, když se jindy často vehementně zabývalo mnohem méně závažnými politickými kauzami?
Proč tak neučinil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, jenž mohl premiérův střet zájmů poslat k soudu, a neučinil tak z bizarního důvodu, že údajně není ve veřejném zájmu? A proč rezignoval právě nyní před volbami, čímž sám otevřel prostor pro svého nástupce jmenovaného kritizovanou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou?
Současně platí, že klíčové rozhodnutí o budoucím směřování země mají v rukou naši občané, kteří rozdají karty ve volbách. Tím se může vyřešit mnohé, i když Babišova současná anabáze jen potvrzuje, že úklid po něm bude náročnější, než se zdá.
