Stát lidi kádruje na základě podstoupení lékařského zákroku. Vydírat očkováním se nenechám
Celý předlistopadový režim byl postaven na výhodách plynoucích z loajality k tehdejší moci. Systém něco za něco byl všeobjímající. Kdo byl v ROH, mohl v rámci tehdejších možností mít lepší dovolenou, kdo byl v KSČ, udělal profesní kariéru, stejně jako když byl v LM nebo ve Svazu československo-sovětského přátelství. Členství v SSM bylo pro změnu legitimací pro studium na vysoké škole. Chodit k volbám a na akce Z se považovalo za naprostou samozřejmost, aby občan mohl bez komplikací proplouvat životem.
A platilo to samozřejmě naopak. Nezáleželo ani tak na schopnostech, znalostech, ale kdo do tohoto systému nebyl ochoten vstoupit a participovat na něm, měl smůlu. Tohle státem organizované vydírání zažila většina z nás, a jen menšina byla ochotna se mu aktivně postavit, anebo ho alespoň pasivně ignorovat. Většina pak vycházela režimu vstříc z pouhého cynismu a prospěchářství, další o tom ani nepřemýšleli, prostě to brali jako fakt, někteří skřípali zuby, uvědomovali si ten hnus, ale vůle něco v životě dokázat, a nezahodit si jej principy, nakonec převážila.
Něco z toho jsem obětoval i já. Rozumově bych si to obhájil. Nikomu jsem neublížil, pouze jsem chtěl moc a moc studovat, nechtěl dělat ještě větší potíže rodičům, které režim semlel i bez tak dost. Jenže někde uvnitř jsem cítil, a cítím dodnes, že jsem ublížil. Sám sobě. Že jsem se ponížil, abych kvůli nějakým výhodám od státu obětoval své vlastní svědomí. A sám pro sebe jsem si odpřisáhnul, že už se nikdy nechci dostat do situace, kdybych musel podobné morální dilema „něco za něco“ řešit.
Je rozdíl mezi tím, jaké výhody za určitý typ jednání přiznával občanům komunistický režim, a jaké jim přiznává současná vláda, která podmiňuje konzumaci určitých služeb podstoupením lékařského zákroku? Není. Tím, že vláda spojila testy a očkování se selekcí privilegovaných a podřadných občanů, udělala z lékařských opatření, která by měla zůstat v čistě racionálním a individuálním rozhodnutí, politikum. A to v situaci, kdy za více jak rok nebyla schopna nijak zdůvodnit či prokázat, že právě tyto dotčené služby jsou ohnisky nákazy. Nota bene, kdy už fakticky žádná epidemie není, a kdy soudy ruší jedno nezákonné opatření za druhým.
Ne, nebudu to respektovat. Tam, kde to půjde, tedy v hospodách či na kulturních akcích, to mám na háku, tam, kde to možné není, tedy především při cestách do zahraničí, si tuhle výjezdní doložku odpustím. Počkám si do skutečného normálu – ne do takového, kde „návrat k normálu“ spíš připomíná návrat k normalizaci. Vrcholem jsou pak stupidní reklamy, kde se stát k této vydíračce přiznává. A tak si polibte. Tečka.
