Rakouští levicoví politici jsou užiteční idioti islamistů. Úspěšně brání depolitizaci islámu
Před pár dny proběhla médii zpráva o zveřejnění mapy rakouských muslimských organizací a institucí, která vyvolala odmítavé reakce části tamní politické scény a protestovali proti ní i někteří představitelé rakouských muslimů. Z mapy se totiž kdokoliv může dovědět nejen o tom, kde se nacházejí muslimské organizace a mešity, ale také informace o tom, kdo mešity ovládá a jaké zahraniční vazby tyto skupiny muslimů mají. A právě to nejspíše spoustě představitelů muslimských organizací vadí.
Samotná mapa islámských organizací a mešit totiž není ničím novým. Sami muslimové provozují různé aplikace a webové stránky, kde zveřejňují adresy mešit a náboženkých organizací, ale nejen to. Zveřejňují i adresy muslimských obchodů, restaurací, škol apod. Tyto údaje ovšem v mapě rakouské vlády nenajdete, ta se zaměřuje opravdu pouze na náboženské organizace a mešity. Co tedy obsahuje tato mapa „rakouského islámu“ a co nenajdete v mapách muslimských organizací? Primárně jsou to informace o tom, na jaké zahraniční organizace a ideologická hnutí jsou dané mešity napojeny; také jsou zde dostupné odborné texty o problémech s radikalismem u některých těchto mešit, což logicky jejich představitelům vadí, protože oni se přece prezentují před rakouskou veřejností jako umírnění a bezproblémoví.
Mapa rakouského islámu je projektem několika institucí – Österreichischer Fonds zur Dokumentation von religiös motiviertem politischen Extremismus (Rakouský fond pro dokumentování nábožensky motivovaného politického extremismu, zkráceně se mu říká Dokumentační středisko pro politický islám) a výzkumného týmu z Vídeňské univerzity vedeného odborníkem na politický islám Ednanem Aslanem (narozen v Turecku, žijící trvale v Rakousku a působící na Vídeňské univerzitě). Mapa rakouského islámu byla představena za účasti ministryně pro integraci rakouské vlády Suzanne Raabové, které po zveřejnění mapy začaly chodit vyhrůžky smrtí, a byly zveřejněny obdobné výzvy k jejímu zavraždění i na internetu, takže musela dostat speciální policejní ochranu.
Po zveřejnění celé mapy se logicky rozpoutala bouře kritiky, kdy se proti mapě a zveřejněným údajům ozvali nejen politici strany Zelených, která tvoří s rakouskými lidovci (ÖVP) dnešní vládu v zemi, ale ozvali se i někteří levicoví aktivisté. Samozřejmě protestovali i opoziční sociální demokraté (SPÖ) a hlavně představitelé některých muslimských rakouských organizací, kterým se nelíbí zveřejněné informace o politickém islámu a kontroverzních aktivitách jejich organizací. Taktéž rektor vídeňské univerzity Heinz Engel zakázal používat logo univerzity u tohoto projektu a přímo se od něj jménem univerzity distancoval; projektový manažer Ednan Aslan přitom potvrdil, že projekt má s univerzitou smlouvu a byl jí původně podpořen.
Jedna z věcí, která může mnoha muslimům vadit, byla zmíněna dalším členem Dokumentačního střediska pro politický islám Mouhanadem Khorchidem (byl narozen v Libanonu a trvale žije v Rakousku, působí jako profesor na univerzitě v Münsteru v Německu). Je to zveřejnění odborných textů o původu, ideologickém zázemí, struktuře a hlavně zahraničních kontaktech muslimských organizací. Zveřejnění těchto informací totiž umožňuje každému zájemci si je prostudovat a případně konfrontovat s oficiálními tvrzeními představitelů těchto organizací a případně tak vidět rozpory v jejich veřejných prezentacích.
Současně s kauzou mapy rakouského islámu v Rakousku provádí vláda zpřísnění opatření v boji proti terorismu a extremismu, kdy politici veřejně přiznávají, že rakouské bezpečnostní orgány moc dobře nezvládají čelit islámskému radikalismu, ale nejen jemu. Například na sledování jednoho podezřelého je potřeba minimálně 8 policistů, a i tak se nedaří bránit radikálním aktivitám, píše deník Kronen Zeitung.
Stále aktivnější snaha úřadů prosadit mezi rakouskými muslimy nepolitické pojetí islámu logicky naráží na odpor té části komunity rakouských muslimů, která nejen vnímá islám i jako politický systém, ale hlavně je ideově napojena na zahraniční organizace a hnutí. Například velký kritik projektu monitorování rakouského politického islámu Ibrahim Olgun, bývalý předseda jedné z největších muslimských organizací v Rakousku die Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich (IGGÖ) a dnes aktivista Turecko-islámské unie v Rakousku (německy Türkisch-Islamische Union in Österreich, turecky Avusturya Türkiye islamu Birliği, ATIB), což je organizace právně sice rakouská, ale díky personálnímu propojení s organizacemi v Turecku je v praktické rovině pod kontrolou tureckých islamistů. Sám Olgun kritizuje islámské vzdělávání v Rakousku jako nevhodné a neislámské a místo toho propaguje vzdělávání rakouských muslimských duchovních v Turecku. Rakouské bezpečnostní složky také podezřívají aktivisty ATIB ze špionáže ve prospěch Turecka.
Proti snahám vlády ovlivnit podobu islámu tak, aby nebyl v rozporu s rakouskou kulturou a společností, vystupuje i současný šéf IGGÖ Ümit Vural, který taktéž ostře kritizoval mapu rakouského islámu. Není jistě bez zajímavosti, že právě organizace IGGÖ je dlouhodobě kritizována nejen za dávání prostoru radikálním muslimům odmítajícím sekularismus a evropskou společnost, ale je také kritizována kvůli personálnímu propojení jak s islamisty v Turecku, tak s islamistickou organizací Muslimské bratrstvo.
V souvislosti s problémem politického islámu je dobré zmínit, že rakouský bulvární web Exxpress.at přišel s reportáží, v níž jeho redaktor s odkazem na odhalení rakouských bezpečnostních složek popisuje, jak v roce 2020 při protiteroristických zásazích proti sympatizantům s politickým islámem (převážně má jít o lidi podporující islamistické hnutí Muslimské bratrstvo a palestinskou teroristickou organizaci Hamás) byly nalezeny seznamy veřejně známých rakouských odpůrců politického islámu, a existuje tak obava o jejich život.
Na tomto seznamu nepřátel politického islámu nejsou jen původní Rakušané, ale také muslimové kritizující zneužívání islámu pro politické cíle. Například jde o Kawtheru Salamovou (původem Palestinka) a iráckého novináře Amera Albayatiho – oba žijí dlouhodobě v Rakousku a kritizují politický islám. „Něco takového by se nemělo brát na lehkou váhu. Muslimské bratrstvo je nebezpečné,“ řekla Kawthera Salamova Exxpressu v souvislosti se seznamem nepřátel politického islámu a dodala: „Pro všechny z nás platí stejné zákony, ale tito lidé (islamisté) si v našem státě (Rakousku) tvoří svůj vlastní stát a nepřijímají nás jako spoluobčany. Vytvářejí společnost, která jde proti naší společnosti, a bojují proti všem, v nichž vidí své nepřátele. Dělají to všechno ve skrytu. Dejte si pozor na tyto lidi. Navenek ukazují jinou tvář.“
Světově proslulý irácký novinář Amer Albayati, žijící ve Vídni a nacházející se na tomto seznamu, rakouským médiím řekl: „Tento seznam ukazuje, že zde existuje nějaká tajná (islamistická) služba.“ A je známo, že obdobné seznamy vytvářejí o svých nepřátelích turečtí islamisté, a jsou náznaky, že získané informace poté využívá turecká tajná služba kontrolovaná dnes islamistickým režimem. A jak dodává Albayati, tihle islamisté jsou respektováni jako partneři některými, hlavně levicovými rakouskými politiky, což ho pobuřuje: „Všichni tito lidé byli pozváni, aby přerušili půst během postního měsíce ramadánu, na vídeňské radnici, ve spolkovém kancléřství a v kanceláři spolkového prezidenta. S tehdejším spolkovým kancléřem Alfredem Gusenbauerem (vládl v letech 2007 až 2008, člen rakouské Sociální demokracie, SPÖ) byl dokonce šéf Hamásu v Rakousku. Bylo mi řečeno, že přitom úřady předem Gusenbauera varovaly a informovaly (o islamistech mezi pozvanými muslimy).“
Jak se tedy ukazuje, rakouští islamisté a stoupenci politického islámu jsou mnohdy velmi těsně propojení s rakouskou levicí a hlavně sociální demokracií a je otázkou, jestli současná kritika rakouské levice vůči projektu dokumentace politického islámu není trochu ovlivněna i těmito vztahy a jestli tak vědomě či nevědomě rakouští socialisté nepomáhají islamistickým aktivistům v jejich aktivitách.
Ať je již pravda jakákoliv, projekt mapy rakouského islámu, stejně jako i odborné centrum k dokumentaci politického islámu je v Evropě revolučním krokem, který nemá ve svém významu a obsahu prakticky konkurenci v žádné jiné evropské zemi, a vzhledem k tomu, jaká vlna odporu se proti němu zvedla ze strany islamistů a rakouských muslimů ovlivněných zahraničními vládami a organizacemi, představuje pro jejich zájmy silnou hrozbu. Už z tohoto důvodu by měl projekt pokračovat a u Rakouska by se měly inspirovat i české úřady, protože čekat na to, až u nás případně vznikne a vyhrotí se situace obdobně jako v Rakousku, může být velmi nebezpečné.
