Drogy, vražda, znásilnění: Mafián z exilu vynáší šokující informace o turecké vládě. Kdo je Sedat Peker?
V posledních týdnech se rozpoutal v Turecku skandál, který má potenciál dost silně ohrozit pozici současného islamistického režimu. Může za to jeden z představitelů turecké mafie Sedat Peker, který patřil k podporovatelům současné islamisticko-nacionalistické vlády v Turecku. Peker v roce 2020 uprchl z Turecka přes Balkán a Afriku do Spojených arabských emirátů, odkud pravděpodobně počátkem roku 2021 začal skrze svůj YouTube kanál zveřejňovat videa s obviněními vládnoucího režimu v Turecku z páchaní kriminálních zločinů. Jeho videa mají desítky milionů zhlédnutí a turecká vláda je zakazuje a blokuje.
Sedat Peker se narodil roku 1971 v Turecku a později žil mnoho let v Německu. V jednom rozhovoru pro turecká média sám sebe označil za panturkistu (tureckého nacionalistu snažícího se spojit všechny národy s turkickými kořeny). V roce 1997 byl obviněn z vraždy pašeráka drog, ale byl osvobozen a odešel do Rumunska. Současně s tím bylo proti němu vedeno další trestní řízení v Turecku, ale na základě veřejně neznámé dohody s představiteli tureckých úřadů se Peker dobrovolně vrátil do Turecka, kde byl postaven před soud.
Byť žalobci žádali o více než 7 let vězení, byl nakonec odsouzen pouze na pár měsíců. Během soudu Peker prohlásil: „Starší člen parlamentu mi poslal SMS, ve které se říkalo, že bych se neměl chovat příliš arogantně. Rád bych vám (soudu) řekl všechno, protože pokud to neudělám, mohlo by se stát, že za podezřelých okolností spáchám sebevraždu.“ Jestli soudci řekl vše, co věděl, se ovšem již později nikde nezmiňoval.
Peker byl tehdy u soudu odsouzen k symbolickému trestu, krátce vězněn a propuštěn v roce 1999, ale v roce 2005 byl opět zatčen v rámci protimafiánské operace tureckých bezpečnostních sil zvané operace Butterfly, a v roce 2014 byl odsouzen na 14 let a 5 měsíců vězení. A v roce 2013 byl Peker znovu souzen a odsouzen k dalším 10 letům vězení, ale po pár měsících byl tureckými úřady propuštěn na svobodu. Další soud s Pekerem byl zahájen na základě jeho internetového článku, v kterém vyhrožoval tureckým akademikům, kteří podepsali výzvu k míru s Kurdskou stranou pracujících. Peker jim vyhrožoval zabitím, ale v roce 2018 turecký soud Pekera osvobodil, a naopak byli stíháni akademici, kteří výzvu k míru s Kurdy podepsali. Není bez zajímavosti, že tyto akademiky a jejich výzvu odsoudil i turecký prezident Erdogan, který jim také vyhrožoval potrestáním za tuto výzvu.
Turecku vládne nacionalismus
Peker je na jedné straně usvědčeným a odsouzeným představitelem turecké mafie, ale zároveň je otevřeně radikálně nacionalistický až rasistický a nikdy se netajil svými kontakty a přátelstvími s významnými tureckými politiky a státními úředníky. Toto propojení zločineckého prostředí s některými tureckými politiky a úředníky je dlouhodobě známé a mezi hlavní, často zmiňované případy patří například radikálně nacionalistická Nacionálně činná straná (turecky Milliyetçi Hareket Partisi MHP), která se podílí na současné vládě v Turecku a podporuje islamistického prezidenta Turecka Erdogana.
Představitelé této strany byli opakovaně v médiích obviňováni z kontaktů na turecké podsvětí, s čímž se sami někteří představitelé této strany ani veřejně netají. Například šéf této strany Devlet Bahçeli se přátelí s významným představitelem turecké mafie Alaattinem Cakıcım (mimo své mafiánské dráhy byl také agentem turecké tajné služby Národní zpravodajská organizace – turecky Mili İstihbarat Teşkilatı MIT), který je v současné době ve vězení za své zločiny a jehož amnestování Bahçeli požaduje.
Právě propojenost nacionalistických organizací se současnými vládními politiky mohla umožnit Pekerovi dostat se z vězení a získat značný majetek. Ovšem pro Pekera se vše změnilo v roce 2020, kdy Peker uprchl přes Balkán a Afriku do Spojených arabských emirátů, kde se má údajně nacházet doteď. Jak uvedl sám Peker, poté, co turecká policie zbraněmi ohrožovala a zastrašovala jeho manželku a děti, které se nacházely v Turecku, rozhodl se promluvit o propojení zločineckých organizací na současné vládnoucí turecké islamisty a nacionalisty.
A obvinění to nejsou nijak malá, byť Peker je doposud ničím důvěryhodným nepodpořil. Britský deník the Guardian o Pekerem vznesených obviněních píše, že „známý šéf mafie Sedat Peker v posledních třech týdnech elektrizoval Turecko sérií videí na YouTube, ve kterých proti prominentním tureckým vládním představitelům uvedl řadu obvinění včetně vražd, znásilnění, nekontrolovatelné korupce a obchodu s drogami“. Britský deník ovšem zdůrazňuje, že obvinění jsou zatím nepodložená a stojí jen na tvrzeních Pekera.
Papaláš měl znásilnit a zabít studentku
Peker obvinil politiky a úředníky vládnoucí islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi AKP) z organizovaní transportu a prodeje drog, z organizování vražd, korupce apod. Mezi hlavními obviněnými je i současný ministr vnitra Turecka Süleyman Soylu (je i místopředsedou strany AKP) či příbuzní islamistického tureckého prezienta Erdogana.
Peker například obvinil Tolgu Agara, syna bývalého ministra vnitra Mehmeta Agara a dnešního poslance turecké islamistické vládni strany AKP, ze znásilnění a vraždy kazašské novinářky a studentky Yeldany Kaharmanové. Nezávisle na Pekerovi se v tomto případě již objevily informace potvrzující podivné okolnosti smrti Kaharmanové.
Bylo zjištěno, že pitevní nálezy neodpovídají tvrzením tureckých úřadů o důvodech její smrti. Podivné nesrovnalosti v případě Kaharmanové zveřejnil novinář Baransel Agca. Úřady již proti Agcovi zahájily vyšetřování a chtějí ho potrestat za zveřejnění těchto informací. Podle pitevních nálezů mohla být Kaharmanová oběšena až po své smrti. Přitom Kaharmanová údajně oznámila před svou smrtí znásilnění spáchané Tolgu Agarem. Podle svědectví přítele Kaharmanové měla krátce před svou smrtí a po návštěvě Tolgy Agara na svém těle rozsáhlé modřiny, o jejichž původu nechtěla příliš hovořit.
Turecké úřady ovšem v případě její smrti mlží a popírají jakékoliv cizí zavinění a odmítají existenci obvinění ze strany Kaharmanové. Peker tvrdí, že otec Tolgy Mehmet Agara využil svého vlivu a celý případ znásilnění spáchaného jeho synem ututlal, Kaharmanová byla zavražděna a její smrt byla naaranžovaná jako sebevražda. Není bez zajímavosti, že Peker o Mehmetu Agarovi tvrdí, že je vlivným představitelem tzv. „hlubokého státu“, což je označení pro ilegální struktury úřadů a tajných služeb s vazbami na organizovaný zločin.
Samotného Mehmeta Agara pak Peker obvinil, že si u něj chtěl objednat vraždu tureckého novináře původem z Kypru Kutlua Adalıa, který byl opravdu v roce 1996 zavražděn, ale ne Pekerem. Dalším příkladem je případ policejního důstojníka Husejina Kocadaga propojeného s podsvětím a politiky, který měl být v roce 1996 zavražděn a jehož smrt měla být aranžována jako nehoda. Spolu s ním tehdy zahynul Abdullah Çatlı, který byl členem turecké mafie, ale také agentem turecké tajné služby MIT a aktivistou ultranacionalistické turecké skupiny Šedí vlci. Byl také odpovědným za neznámý počet nájemných vražd.
Drogy z Venezuely islámu nevadí
Ovšem některá tvrzení Pekera by měla zaujmout i tajné služby a policii evropských států. Peker například hovoří také o tom, že velmi těsné vztahy mezi některými tureckými vládními politiky, jejich členy rodin a socialistickým režimem v jihoamerické Venezuele využívají tito turečtí politici k organizování přepravy drog. Vznesl například obvinění na adresu Erkama Yıldırıma, syna bývalého tureckého premiéra a místopředsedy vládní strany AKP Binaliho Yıldırıma, že má pomáhat s organizováním transportu drog z Venezuely do Sýrie a dále přes Turecko do Evropy. Erkam Yıldırım Pekerova obvinění odmítl a podal na něj žalobu.
V této souvislosti je ovšem dobré zmínit skutečnost, že mnozí evropští bezpečnostní experti dlouhodobě poukazují na propojení islamistických struktur s organizovaným zločinem, kdy islamisté například podporují pašování drog do Evropy a jejich prodej, a to nejen jako nástroj k získání financí pro své aktivity, ale i jako způsob boje proti nevěřícím a oslabování jejich společnosti šířením drogové závislosti.
Například Oldřich Krulík, bývalý člen bezpečnostního odboru českého ministerstva vnitra a dnes vyučující na Policejní akademii České republiky v Praze, vypracoval zprávu nazvanou „Terorismus a organizovaný zločin ve střední a východní Evropě“, kde píše: „S radikalizací muslimů v zemích střední a východní Evropy souvisí i snaha o vybudování islámských center mešit a kulturních středisek, které mohou v budoucnu sloužit nejen za prostředek šíření myšlenek radikálních islámských hnutí, ale i jako základny pro činnost ohrožující bezpečnost státu (viz příklady ze západní Evropy, kde islámská centra slouží jako úkryt pro hledané osoby, skladiště zbraní, základny zpravodajských služeb, apod.) … Islámský (šarí´atský) postoj k drogám je dvojaký – užívání drog mezi muslimy je přísně trestáno, ale prodej drogy nevěřícím je podporován:
- jako zdroj financí na svatou válku (na nákup zbraní, většina financí je ovšem užita s jiným cílem, pro zajištění přepychového života pachatelů).
jako možnost oslabit nepřítele, učinit ho drogově závislým, zdemoralizovat ho.“
Místo zločinců potrestali soudce
Peker svými vystoupeními zaujal desítky milionů diváků a jeho obvinění jen posilují v turecké společnosti přesvědčení, že propojení státní administrativy a tajných služeb s organizovaným zločinem (známe z 90. let 20. století) neskončilo, a naopak za vlády islamisticko-nacionalistického režimu ještě zesílilo. Mehmet Eymür, bývalý šéf boje proti terorismu v turecké tajné službě MIT, v rozhovoru pro turecký deník Cumhuriyet nepřímo potvrdil závažnost obvinění vznesených Pekerem svými slovy o tom, že dnešní situace v oblasti propojení organizovaného zločinu a úředníků s politiky je mnohem horší, než byla v 90. letech 20. století.
Byť jsou obvinění vznesená Pekerem doposud bez dalších důkazů, které by je potvrdily, a je málo pravděpodobné, že současná turecká vláda by vyšetřovala sebe samu, tak značná část tureckých obyvatel nejspíše Pekerovi věří. Jak informovala Česká televize s odkazem na zprávu zveřejněnou agenturou Bianet, v rámci rychlého průzkumu veřejného mínění bylo zjištěno, že 24 % dotazovaných obviněním vzneseným Pekerem věří a dalších 15 % považuje obvinění za závažná, ale těžko ověřitelná.
„I za našich časů měli mafiáni kontakty s politiky, stejně jako tato osoba. Bohužel, žijeme v mafiánské společnosti, kde se zlí hoši, ti, kteří šikanují, dostávají do popředí,“ cituje Česká televize bývalého policejního vyšetřovatele specializujícího se na boj proti mafii Adila Serdara Saçana.
Turecká vláda tvořená islamisty a mající podporu radikálních nacionalistů se snaží celý skandál co nejvíce bagatelizovat a nařídila blokovat určitá média a odmítla všechna obvinění. Turecký islamistický prezident Erdogan označil tvrzení Pekera a jeho aktivitu za mezinárodní spiknutí s cílem destabilizovat jeho (islamistickou) vládu a jeden z obviněných politiků a současně ministr vnitra Turecka Süleyman Soylu odmítl na obvinění reagovat a pouze je také označil za spiknutí proti Turecku.
Je ovšem otázkou, nakolik těmto tvrzením tureckého islamistického prezidenta Erdogana a jeho věrných věří obyčejní Turci, protože již v roce 2013, v době, kdy ještě v Turecku byly relativně nezávislé soudy a policie, vypukl skandál, kdy policejní vyšetřovatelé a soudci spustili zásah proti provázanosti zločineckého prostředí s politikou a byli zatčeni mnozí politici a úředníci včetně příbuzných vládnoucích islamistů – tehdy byli mezi podezřelými určenými k výslechům i synové tureckého prezidenta Erdogana Bilal a Burak. Ovšem vládnoucí islamisté reagovali rychle a provedli čistky v policejním a soudním aparátu, které vedly k zrušení všech obvinění a ukončení vyšetřování. Původně vyšetřující policisté a je podporující soudci byli poté propuštěni. Čistky v policejním a soudním aparátu pokračovaly dál a dál byli odstraňováni nepohodlní lidé a nahrazováni lidmi věrnými vládě.
Celý případ Sedata Pekera se dále vyvíjí, Peker zveřejňuje další videa s obviněními, a bude proto zajímavé sledovat celý vývoj a případně další průběh nejen jeho případu, ale i jím zveřejněných obvinění a informací.
