Epidemie je pryč, pro další škrcení svobody není důvod. Politici si přesto drží moc nad našimi životy
Pokud si práva a svobody, které nám stát sebral za dobu koronakrize, nevydupeme zpátky teď, už se nám to nemusí nikdy podařit. Epidemie je dávno pryč, není důvod nechat se dál dusit v rouškách, podstupovat stále dokola nesmyslné (a často nespolehlivé) testování, omezovat počty lidí, kteří se smějí potkávat na veřejných akcích. To, co se nám snaží prodávat jako návrat normálního života, žádným normálem není.
To, jak zejména vládní politici a část zdravotnické veřejnosti lpí na dalším pokračování pandemické pohotovosti a protiepidemických opatření, jen dokazuje oprávněnost obav, které zaznívaly (a v Reflexu jste je mohli číst) už před rokem – stát se nechce vzdát moci nad našimi životy, již si už jednou přisvojil. Obdobné pak platí pro ty zástupce zdravotnické obce, jimž se díky covidu dostalo (a stále dostává) dříve nebývalé veřejné pozornosti – ani těm se nechce opustit světla ramp a novinové stránky.
Skutečnost je přitom následující:
- Ve čtvrtek zjistily laboratoře v celém Česku 163 nových případů covid pozitivních lidí (Pozor: Pozitivní ještě neznamená nemocný!). To je zhruba 1,5 případu na 100 tisíc obyvatel.
- Celkem je k dnešku v celém Česku 3919 aktivních případů covidu. To je asi 39 na 100 tisíc obyvatel.
- Za takové situace je naprosto nesmyslné hovořit o trvání epidemie – například u chřipky se o epidemii hovoří tehdy, pohybuje-li se počet případů kolem 1600–1800 na 100 tisíc obyvatel.
- Denní počet nových případů i souhrnný počet aktivních případů setrvale už týdny klesají.
Přes to všechno vláda odmítá vyslyšet naléhání opozice a zrušit pandemickou pohotovost. Dál trvá na různých omezeních, která už dávno nedávají smysl (a veřejnost je nezřídka nerespektuje). Nic si nedělá ani z toho, že soud opakovaně označil vyhlášení nejrůznějších restrikcí za nezákonné. Kde není Babišova vládní tlupa rozsudkem donucena, aby nám vrátila ukradené svobody, tam se drží zuby nehty (a i u soudních rozhodnutí občas špekuluje, zda a jak by je mohla obejít).
Prezident lékařské komory Milan Kubek pak dokazuje, že část zdravotnických papalášů už úplně ztratila soudnost. „Během letních měsíců už bychom neměli zdivočet jako vloni,“ prohlásil například. Kupodivu tím neměl na mysli zdivočení těch svých kolegů, kteří nepřestávají strašit veřejnost a stejně jako Kubek by roušky nechali lidem na obličeje nejraději našít. Zdivočelí jsou podle Kubka lidé, kteří by teď, kdy je nakažených 50 na okres, chtěli žít zase normálně.
Pokud se tohle všechno děje při nynějších epidemiologických datech, je třeba proti tomu nahlas protestovat. Covid s největší pravděpodobností zcela nezmizí nikdy. A jestliže se včera objevilo 163 nových případů, což je o 27 méně než minulý čtvrtek, jak dlouho mohou čísla ještě klesat? Logicky za chvíli dojdeme k hranici, kdy se opět objeví mírný nárůst. Při hysterii, která prolíná částí politické scény, médií a následně i vyděšenou veřejností, pak už bude šance na zrušení restrikcí navždy v tahu. Kdo bude chtít (a po roce zkušeností nepochybujme, že se takových lidí najde dost), dokáže například početně zanedbatelný nárůst ze 40 případů na 60 vydávat za 50% skokový růst, jemuž je třeba čelit zpřísněním opatření.
Mysleme proto na to, že šance je teď. Jestli chceme, aby se náš život vrátil někdy k předcovidovému normálu, tlačme na politiky, aby nám naše práva a svobody vrátili co nejdříve, nejlépe ihned. Lepší příležitost už mít nemusíme.
