Uklízet lejno po Babišovi a Schillerové bude velice náročné a nepopulární, ale někdo to udělat musí
V posledních týdnech a dnech skoro všude slyšíme a čteme, jak prudce narůstá zadlužení České republiky a že na pomyslnou dluhovou brzdu narazíme již za tři roky. Upřímně řečeno, že něco takového nastane nebo může nastat, se podvědomě ví už mnoho měsíců. Stačilo jen sledovat průběžná čísla nejen o vývoji státního rozpočtu. Jenže nyní země míří ke klíčovým volbám a lidem před nimi říkat, v jakém stavu se státní finance nacházejí a že by bylo potřeba spíš šetřit než rozhazovat, nikdo nechce. U vlády to platí dvojnásob. Přitom všem je jasné, že na podzim bude muset nastat velký úklid a začne se ordinovat razantní dieta.
Svým způsobem se nacházíme ve stavu jako v roce 2010, kdy si nejen české státní finance lízaly a foukaly šrámy po světové finanční a ekonomické krizi. Zadlužení státu v oné době také vylétlo do oblak a začalo se řešit, co s tím. Zatímco ČSSD a Jiří Paroubek slibovali další masivní rozhazování a zadlužování, pravice varovala před řeckým scénářem a slibovala spíš úspory a škrtání.
Ve volbách nakonec jako kometa zazářila TOP 09 a slabé vítězství ČSSD poslalo Jiřího Paroubka do politického důchodu. Náhle bylo jasné, že se rozhazovat nebude a nastane velký, ale nepopulární úklid. Tehdejší předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg poskytl na začátku července 2010 rozhovor deníku Právo, ve kterém doslova řekl: „My jsme řekli – dobrá, ztratíme popularitu a všichni nám budou nadávat jako špačci, ale jinak to nepůjde. Je mi to líto, ale když je špinavý záchod, tak někdo to lejno musí uklidit.“ A tak se i stalo. Přišly reformy a škrty, odešla popularita.
Od té doby uteklo 11 let a my se nacházíme v situaci, kdy ono pomyslné „lejno ve špinavém záchodě“ tu je znovu. A opět se nabízí otázka, jak na to budeme reagovat. Dáme na báchorky premiéra Andreje Babiše a Aleny Schillerové, že máme nízké zadlužení a že je potřeba masivně investovat do ekonomiky? Nebo se budeme chovat zodpovědně a přestaneme vyhazovat za blbosti, aby nás k tomu dříve či později nedonutila situace sama tím, že nám nikdo nepůjčí? Popřípadě po nárazu na dluhovou brzdu budeme muset dle zákona sestavovat vyrovnané či přebytkové rozpočty a na další uplácení vybraných skupin voličů nebudou peníze?
Tématem těchto voleb by proto neměl být Babiš/AntiBabiš, ale opět stav našich veřejných financí. Zadlužení Česka totiž hrozivě roste, ale slibované investice do ekonomiky se nekonají. To jen vláda maže med lidem kolem pusy a své klíčové skupiny voličů chce uplatit pár stovkami korun. Přitom i Alena Schillerová opakovaně připustila, že se bude muset s financemi brzy něco dělat. Jistě, teď před volbami to nemůže říci na plnou pusu, ale je jasné, že se bude muset hodně škrtat a šetřit nebo zvyšovat daně. V krajním případě obojí najednou. A to pro řadu lidí bude velice nepříjemné zjištění.
Může se tu proto opakovat určitý dějinný paradox. Po příštích volbách odejde ANO do opozice a vládu budou vést současné dvě opoziční koalice. Jejím představitelům je jasné, že se problematice veřejných financí budou muset postavit čelem a začít rychle konat. Vzhledem k tomu, že půjde o nepopulární věci, jejich popularita půjde rychle dolů a brzy může nastat vnitrostranické pnutí, spory v koalici, které mohou vyústit v pád vlády. A Babišovci budou stát za bukem a budou se vším náramně bavit a hlasitě poukazovat na to, jak je vláda neschopná a rozhádaná. Nicméně ten těžký úkol tady je a někdo to stávající „lejno“ po Babišovi a Schillerové musí uklidit. Zde se projeví síla charakteru a politické zodpovědnosti.
Může se však stát, že ANO bude i v příští vládě a bude muset i toto hnutí řešit stávající situaci. A vsadím boty na to, že pokud tato situace nastane, bude ANO situaci řešit a sáhne i po nepopulárních opatřeních. O tom, že by léčba byla hodně nepříjemná a mnoho lidí by bolela, však nyní všichni raději taktně mlčí.
