Mistrovství Evropy v politice aneb Finišuje nejpolitičtější Euro v historii

Mezinárodní sportovní organizace dosud deklarovaly, že sport a politika k sobě nepatří, a politizaci sportu odmítaly. Nikdy se sice v reálu tyto dvě sféry úplně oddělit nepodařilo, ale apolitický přístup sportovních funkcionářů bránil tomu, aby se olympiády či nejrůznější mistrovství staly politickou manifestací.

Naopak na letošním Euru začaly politické souboje už před jeho samotným výkopem. Rusku se nelíbily ukrajinské dresy, protože na nich figurovala hesla „Sláva Ukrajině“ a „Sláva hrdinům“, a hlavně mapa země zahrnující i Ruskem okupovaný Krym. Evropská fotbalová unie (UEFA) se proto hned na úvod šampionátu musela postavit do role soudce. Rozhodla šalamounsky, což předznamenalo další „apolitický“ průběh turnaje. Mapa Ukrajiny s Krymem mohla zůstat, ale heslo „Sláva hrdinům“ muselo být odstraněno, protože je prý jasně politické.

Kdo neklečí

Následně se rozhořela debata o klekání národních týmů před začátkem zápasu. V USA vzniklé gesto podporující černošskou organizaci Black Lives Matter se začalo jako vyjádření antirasistického postoje v poslední době šířit zejména v britské fotbalové Premier League. Na Euru začaly „klekat“ hlavně týmy z britských ostrovů, Belgie i třeba z Rakouska, ale nikoli například Nizozemci či Němci. To rozbilo původní teorii některých západoevropských médií, že „klekací trhlina“ rozděluje západ a východ kontinentu a že v podtextu najdeme menší chuť bojovat proti rasismu v naší části Evropy. Klekací móda ve skutečnosti nekopíruje ani rozdělení na země s koloniální minulostí a bez ní. Odráží spíš míru a formu politického antirasismu v jednotlivých státech Evropy.