Šlachtova Přísaha je marketingová bublina bez obsahu i bez tváří. Volební hlas pro ni je hlasem pro Babišovo ANO
V posledních týdnech přibývá různých předvolebních průzkumů či volebních modelů, ve kterých Přísaha bývalého policisty Roberta Šlachty překračuje 5 procent hlasů, a potenciálně tak zasedá v příští Poslanecké sněmovně. Děje se tak navzdory tomu, že o jejím programu není známo takřka nic, stejně jako jsou zatím neviditelní lidé, kteří za Přísahu budou kandidovat. Je tedy zajímavé, že tu získává podporu něco, co vůbec nikdo nezná. A spíš tu jako sláma z bot trčí podezření, že tu někdo něco strašně moc chce a snaží se mezi lidmi vytvořit dojem, že Přísaha má příští sněmovnu jistou. Nemá, a to ani náhodou.
Do toho v médiích ještě problikávají zprávy, že Šlachtovi pomáhají s marketingem jeho strany dva někdejší spolupracovníci Marka Prchala, a samotný premiér Andrej Babiš se o Šlachtovi velice pochvalně vyjadřuje. Nápadně se tu tak na mysl dere konstrukce, podle níž Babiš a lidé kolem něj dělají vše možné pro to, aby se Přísaha dostala do příští sněmovny. Je to logické, koaliční potenciál ANO s Babišem je podstatně užší než potenciál ANO bez Babiše.
Komunisté a ČSSD lavírují na hraně zvolitelnosti a pouze s SPD by Babiš terno neudělal. Je tedy v jeho zájmu, aby se do sněmovny dostalo více malých stran, které při novém volebním systému posbírají dohromady pár křesel, a oslabí tak hlavní protibabišovské koalice. Klíčovou cifrou je pak 101. Pokud bude tato většina křesel mimo dosah SPOLU a Piráti+STAN, Babiš bude schopen vládnout i s čertem. Klidně i ve slepené koalici se Šlachtou, komunisty a SPD či v menšinové vládě, která se bude o tyto nesystémové strany opírat.
Je snad i pochopitelné, že Šlachta všechny spekulace o možné a předem preferované povolební spolupráci s Babišem odmítá. Protože kdyby tvrdil opak, jeho strana by ztratila i svůj poslední smysl. Jeho úkol je však jiný. Má sbírat hlasy těch, kteří nechtějí ANO či SPD, ale nechtějí ani SPOLU či Piráty. Těmto lidem je totiž bližší pokračování současné politické trajektorie než změna, kterou by přineslo zatočení k pravému středu od současné ryze levicové vládní politiky plné úplatků a nadbíhání vybraným voličským skupinám.
Potud je vše pochopitelné. Co však pochopitelné není, je fakt, že Šlachtův politický projekt má už v průzkumech deklarovanou takovou podporu, díky které by se dostal do sněmovny. Přísaha přitom nepředstavila své kandidáty, její program je také ve hvězdách. Pusto, prázdno, nic. Nabízí se proto hypotéza, že ti, kteří ve výzkumech uvedli svůj záměr volit Šlachtu, to mínimi jako recesi nebo maximální vzdor současné politické situaci a nakonec půjdou volit někoho jiného nebo nepůjdou hlasovat vůbec. Diskutabilní může být také metodika tvorby výzkumů či práce se statistickou chybou. Vzniklé výsledky pak lze interpretovat různě.
Osobně se domnívám, že tolik protestních či antisystémových voličů v Česku není, aby se z nich živila Přísaha, ale i Trikolóra a další obskurní uskupení. Spíš očekávám, že Šlachta a jeho projekt skončí jako svého času Důchodci za životní jistoty a jejich lídr Eduard Kremlička. V létě 1998 už ho všichni viděli v příští sněmovně a Důchodcům některé průzkumy připisovaly 10 procent. Nakonec hnutí získalo mírně přes 3 procenta a Kremlička snědl brouka. Myslím, že za současné politické konstelace a široké nabídky volebního spektra si Šlachta nesáhne ani na ona Kremličkova tři procenta. Babišovi ale pak oněch cca 150 až 180 tisíc hlasů hozených jeho „béčku“ bude chybět.
