Příliš drahá revoluce. Co mají společného plány pro zelenou Evropu a Prahu?
Pražský primátor Zdeněk Hřib dnes výkonnému místopředsedovi Evropské komise Fransi Timmermansovi, který je na návštěvě Česka, představí klimatický plán pro Prahu. Děje se tak krátce po zveřejnění projektu Zelená pro Evropu, jehož je Timmermans patronem. Co obě vize spojuje?
Evropská komise odkryla ambiciózní projekt zelené revoluce, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 proti roku 1990. Vizi Green Deal už všechny unijní vlády, včetně Babišovy, posvětily a nyní komise předložila klimatický balíček patnácti konkrétních návrhů, jak ji naplnit.
Patří mezi ně mimo jiné ukončení výroby aut se spalovacími motory do roku 2035, nebo zvyšování cen emisních povolenek a jejich rozšíření na bydlení a dopravu. Pokud budou členskými zeměmi EU schváleny, povedou k enormnímu zvýšení regulací aktivit lidí a jejich životních nákladů.
Podraží prakticky vše: energie, vytápění, bydlení, doprava, průmyslová výroba, ale i potraviny a další běžné zboží. V Česku by mohly podle kritiků náklady tohoto projektu dosáhnout až deset bilionů korun, což zdaleka nepokryjí evropské fondy.
Zvýšení výrobních nákladů sníží konkurenceschopnost unie v globálním měřítku, což jen nahrává asijským mocnostem. Tvrdé dopady na nízkopříjmové skupiny a střední třídu mohou vyvolat občanské nepokoje na způsob „žlutých vest“ ve Francii a posílení radikálních protestních hnutí.
O čem se nemluví
O tom však architekti zelené dohody nehovoří a finanční zátěž zásadních změn pro společnost nezmiňují. Zdůrazňují pouze výhody nového světa, jež se viditelněji projeví v ekonomicky vyspělých zemích s příznivější výrobní infrastrukturou. A právě to mají společné se současnou reprezentací hlavního města.
Klimatický plán pro Prahu, nedávno schválený radou hlavního města, trpí podobnými neduhy. Za vznešenými cíli snížit uhlíkovou zátěž metropole do roku 2030 o 45 procent se skrývají desítky konkrétních opatření. Kromě jiného zahrnují instalaci fotovoltaických panelů na 23 tisíc veřejných a soukromých budov, tisíce projektů zateplení, výměny kotlů a veřejného osvětlení, přechod na elektrobusy ve veřejné dopravě, vybudování 10 tisíc nabíjecích stanic pro elektromobily, nebo zavedení mýtného v centru Prahy od roku 2025.
Hřib ovšem nehodlá prozradit Pražanům, podnikatelům a řidičům dojíždějícím do hlavního města třeba za prací, kolik je budou tyto představy stát, o kolik podraží městská hromadná doprava, nebo kolik tisíc korun ročně navíc jim vytáhne z kapes regulace průjezdu širším centrem.
Tyto údaje obsahuje studie společnosti Ernst & Young, kterou si rada nechala zpracovat a odmítá ji zveřejnit. To vše v situaci, kdy nejsou dokončeny objízdné okruhy a chybějí desítky tisíc odstavných parkovacích stání na okrajích Prahy.
Cesta do zeleného pekla
V Praze panuje shoda na dlouho plánované dostavbě metra trasy D, kde byly zahájeny přípravné práce, která ovšem nebyla zařazena do klimatického plánu. Nejen proto jsou jeho odhadované už tak monumentální náklady 230 miliard korun nereálné. Green Deal dále prodraží stavební práce, už dnes rostoucí raketovým tempem.
Ochranu životního prostředí a jeho zachování budoucím generacím nikdo nezpochybňuje, stejně jako investice do inovací a moderní nízkoemisní ekonomiky. Jde jen o uměřenost přístupu a jeho fázování.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Zelené vize pro Evropu a Prahu směřují po této cestě. Nezabývají se dostatečně vážně dopady na obyvatele a firmy, v evropském případě i na rozdílnou ekonomickou a životní úroveň jednotlivých zemí. To vše za cenu obrovských nákladů, jejichž skutečnou výši dnes nikdo nedokáže odhadnout. Je nutné mít tato rizika na paměti.
