Tuniský prezidentský puč: Definitivní konec arabského jara
Pondělní prezidentský puč v severoafrickém Tunisku představuje symbolický milník ve vývoji celého arabského světa. Právě v Tunisku totiž před deseti lety začalo takzvané arabské jaro, které přineslo vlnu pokusů o demokratizaci autoritativních arabských režimů.
Po tom, co se zde v roce 2011 upálil na protest proti autoritativnímu prezidentovi a jeho režimu, podporovanému armádou, pouliční prodavač Muhammad Buazízí, rozhořely se protesty v řadě arabských států. Padali prezidenti, po dlouhé době se konaly demokratické volby. K moci se mnohde hlásily islamistické strany, což vedlo k protipučům i občanským válkám.
Hodní islamisté
Po deseti letech demokratický experiment arabského jara vydržel pouze v zemi, kde začal. Tunisko bylo do pondělí výkladní skříní arabské demokratizace. V zemi se opakovaně konaly demokratické volby, v nichž pravidelně nejvíce hlasů dostávala umírněně islamistická strana Ennahda (Hnutí obnovy). Její lídr Rašíd Ghannúší byl při návratu z exilu oslavován jako demokratický hrdina a měl vždy dost rozumu, aby příliš netlačil na pilu. Jeho islamisté sice nikdy neměli sami většinu, ale v různých vládních koalicích se chovali poměrně umírněně. Nestabilní vládní koalice a přetrvávající korupce ovšem otevřely cestu k moci novému typu politiků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
