Ceny bydlení jsou šílené, navržená řešení ještě šílenější. Pomoct může jen centrální banka
Zatímco dříve bylo listování inzeráty nabízející bydlení příjemnou činností, kdy si člověk říkal, že toto je zajímavé a toto taky, a byla to příjemná inspirace, dnes to je jak prohlídka blázince. Vidíte dům nebo pozemek, který je naprosto šílený a jeho cena je ještě šílenější. Prodávající žádají nehorázné částky. A když na inzerát zavoláte a doufáte v nějakou slevu, zjistíte, že nemovitost už je za tu přemrštěnou cenu dávno prodaná. Trh nemovitostí se prostě zbláznil. Ten, kdo včas nic nekoupil, si nyní drbe hlavu. Během pár let se ceny dramaticky zvedly.
Zajímavé na tom je to, že skoro všichni vědí, že jsou ceny nemovitostí nadhodnocené a nikomu to nevadí. Málokdy najdete někoho, kdo čeká brzký a velký pokles cen. Spíš je to naopak. Přitom ze studie Trend Report 2021 od Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí vyplývá, že z dlouhodobého hlediska jsou byty v ČR v průměru nadhodnocené o zhruba 17 procent. A v některých populárních lokalitách ještě výrazně více. Jiné studie ukazují, jak je naše bydlení drahé i proti jiným zemím, když na průměrný byt padne 12 ročních platů. To je zajímavý ukazatel. Ten podle mě však spíš odráží fakt, že naše platy jsou nízké.
Opravdu za drahé byty může nedostatečná výstavba?
Standardním vysvětlením, proč jsou u nás tak drahé byty, je to, že se málo staví. To beru. To zní racionálně. Určitě to je pravda, ale podle mě to není hlavní důvod. Ceny nemovitostí totiž letí nahoru po celé planetě. Rekordní růst cen hlásí jak Austrálie na druhém konci světa, tak Británie za kanálem La Manche. V těchto zemích se nemluví o nejrychlejším růstu cen za posledních pár let, ale za poslední desítky let.
Někteří lidé začínají mluvit o nebezpečné cenové bublině a přirovnávají situaci k roku 2007. Já si ale myslím, že tady je tentokrát zásadní rozdíl. V roce 2007 si brali úvěry lidé, kteří si nikdy vzít úvěr neměli. Myslím, že se banky poučily a kvůli větší regulaci dbají více na kvalitu svého portfolia úvěrů. Nízkopříjmoví lidé dnes nepředstavují hlavní problém.
Tentokrát nejsou nemovitosti na rekordech kvůli nezodpovědným lidem ochotným se zadlužit za každou cenu. Tentokrát jsou nemovitosti na rekordech kvůli tomu, že se lidé po celé planetě bojí inflace a nakupují cokoli, aby se tím před inflací ochránili. Nakupují tak lidé ze všech vrstev společnosti. Všichni vidí, že centrální banky tlačí do ekonomiky rekordní množství peněz, a je jim jasné, že rekordní dluhy vlád zkrotí jen vyšší inflace. Centrální banky navíc už změkčují své inflační cíle.
Inflace se přitom projevuje už při samotné výstavbě. Všichni hlásí, jak brutálně zdražil stavební materiál. I to je globální jev. Není to české specifikum. Za dražšími materiály stojí to samé, co pozorujeme v automobilovém průmyslu. Rozpad výrobních řetězců a hlad rostoucí Číny po stavebninách.
Vše navíc zkomplikoval koronavirus
Ten ukázal, že pracovat se dá i z domova, a to v dosud nepředstavitelné míře. To znamená, že poptávka po drahém bydlení už není jen v centru města, ale i za městem. Vysoké ceny tak registrujeme i u nemovitostí uprostřed ničeho.
To je šílená situace pro mladé lidi. Ti mají obvykle více dluhů než měli jejich rodiče ve stejném věku. Mladí lidé se tím dostávají do nezáviděníhodné situace. A opět to platí pro celou planetu. To dělá z cen bydlení třaskavé politické téma na všech kontinentech.
Když tedy slyším politiky, co všechno chtějí dělat pro to, aby byly byty dostupnější od extra daně na neobsazený byt či zastropování nájemného, státní výstavby atd., vždy míří mimo hlavní příčinu drahého bydlení. Berlín by mohl o neúčinnosti regulace vyprávět. Hlavní příčinou jsou všude centrální banky.
Dokud budou v eurozóně záporné úrokové sazby a dokud se budou lidé bát inflace, budou stále nakupovat byty více, než odpovídá nabídce. Cestou k normálu na trhu bytů není větší regulace, ale návrat měnové politiky centrálních bank k normálu. Úrokové sazby pod nulou nebo u nuly prostě nejsou normální. Kladně proto hodnotím poslední rozhodnutí České národní banky jako jedné z prvních centrálních bank zvýšit své úrokové sazby. To je cesta k normálu.
