Co napadá Ondřeje Kobzu: Autentický podvod
V mladistvých letech jsem hledal co největší míru autenticity. Ta se ale často otočila v pózu, se kterou jsem se chtěl vyhranit vůči prostředí a ukázat, jak jsem zajímavej.
Obdivoval jsem kamaráda, milovníka vlaků, který měl zásadu, že nikdy necestoval rychlíkem. Přes republiku se tedy vždy přepravoval lokálkami. Z přesvědčení. Jenom to trvalo minimálně dvakrát tak dlouho. V daleko menší míře jsem to dělal taky tak. Jiný zase obdivně citoval filozofa Heideggera, který byl prý velmi pohoršen, že lidé poslouchají hudbu z gramofonových desek. Jediné autentické vnímání hudby je přímo tady a teď na koncertě, kdy zažíváme to tělesné chvění, které se rozprostře mezi hudebníky a posluchači. Heideggera by asi kleplo, kdyby se dožil doby, kdy se hudba poslouchá z YouTube a z počítačových repráků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
