Babiš vždy sleduje jen svůj zájem. Ve hře o Koudelku kličkuje, obává se Zemanova revanše po volbách
Premiér Andrej Babiš odložil jmenování nového ředitele BIS pro novou vládu a proti původnímu očekávání pověřil jejím řízením dosavadního šéfa Michala Koudelku. Po nesrozumitelném mlžení si však stejně ponechal otevřená vrátka, aby si úplně nenahněval prezidenta Zemana.
Po nedůstojných tahanicích a premiérově kličkování, zda jmenuje či nejmenuje nového ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) po ukončení pětiletého mandátu Michala Koudelky v polovině srpna, se vláda zachovala jako chytrá horákyně. Nového šéfa kontrarozvědky má jmenovat nový kabinet po říjnových volbách a Koudelka bude do té doby pověřen jejím řízením. Zdánlivě to vypadá jako šalamounské a korektní řešení, aspoň tak se výsledek pokouší prodat premiér. Skutečný stav je složitější.
Babiš doprovodil polovičaté rozhodnutí kopnutím do opozice, kterou obvinil z mediální kampaně. „Opozice říká, že nemáme důvěru, nemáme rozhodovat a teď nám zrazu říká, že máme rozhodovat. To je absurdní a já to odmítám,“ ohradil se na tiskové konferenci.
Babišovo lavírování
Nepřehlednou situaci kolem jmenování nového šéfa BIS ovšem zavinil především lavírující premiér. Dlouho se nechtěl jasně vyjádřit, zda bude mít nadále jeho důvěru Michal Koudelka, jehož vláda šestkrát neúspěšně navrhla prezidentovi na povýšení do hodnosti brigádního generála.
Zeman kritizuje Koudelku dlouhodobě, zesměšňuje výsledky práce BIS a veřejně se postavil proti jeho pokračování ve funkci. Torpéduje zjištění zpravodajců o aktivitách ruských a čínských agentů na našem území a na rozdíl od BIS podpořil ruskou verzi, že novičok, jímž byli v Británii otráveni agent Skripal a jeho dcera, mohl pocházet z České republiky.
Pro prezidenta bylo poslední kapkou vyostření vztahů s Ruskem, jež vyvolalo vyhoštění desítek zpravodajců s diplomatickým krytím po zveřejnění kauzy výbuchů ve Vrběticích. Pokud by neexistovaly pádné důkazy o zapojení ruských tajných služeb do této akce, jen stěží by bylo možné takto fatálně nabourat česko-ruské vztahy, což lze hodnotit i jako selhání kremelské rezidentury na Pražském hradě. Zeman se ještě snažil těžké následky rozmělnit zpochybněním jediné vyšetřovací verze, ale zůstal osamocen.
Vysoké profesní a osobní kvality
Babiš ještě loni Koudelku hájil slovy, že „dělá svou práci dobře a v tom se s prezidentem lišíme“. V posledním návrhu usnesení z letošního dubna, tedy už po vrbětickém skandálu, vláda odůvodňovala povýšení plukovníka Koudelky „vzhledem k jeho vysokým profesním a osobním kvalitám a vzhledem k velmi dobrým výsledkům dosahovaným BIS, včetně mezinárodní spolupráce“.
O to podivnější jsou šachy, rozehrané kolem BIS v posledních týdnech. Premiér po jednání se Zemanem Koudelkovi vyčinil, že „na jeho gusto často vystupoval v médiích, často se profiloval jako politik a to samozřejmě není dobře“.
V té době se začaly nad Koudelkou stahovat mraky a v médiích se objevily spekulace o jeho konci. Soustředěný tlak bloku Hradu, SPD a komunistů zahustil atmosféru a tlačil na Koudelkovu výměnu, což signalizuje střet o budoucnost geopolitických a spojeneckých vazeb země. Je zřejmé, jaký model směřování BIS tato „východní“ koalice preferuje. Zemanovo okolí se navíc cítí bezprostředně ohroženo absencí kontroly nad touto zpravodajskou službou.
Zemanova podmínka?
Asi nejbizarnější argumenty proti Koudelkovi vyslovil Matěj Stropnický, čerstvá volební akvizice ČSSD, nehledě na to, že její šéf Jan Hamáček dosavadního ředitele nadále podporuje. Alibisticky se ovšem schoval za rozhodovací pravomoc premiéra.
Stropnický, jemuž by dnes ideově slušel spíše klub KSČM, se v pořadu Partie konspiračně pozastavil nad tím, že se vrbětická kauza vynořila „zrovna jako náhodou v tom okamžiku, kdy se jednalo o Sputnicích“. Vyznamenání Koudelky prestižním oceněním CIA za dlouhodobou spolupráci považuje naopak za přitěžující okolnost.
Tato medaile je pojmenovaná po bývalém řediteli CIA George Tenetovi, autorovi konceptu války proti terorismu po útocích v New Yorku 11. září 2001. Stropnickému vadí, že údajně „zosnoval invazi do Iráku“ proti diktátorovi Husajnovi, což prý tuto cenu znevěrohodňuje. Bojovník proti americkému „imperialismu“ Vojtěch Filip by to neformuloval lépe.
Svoji polívčičku si přihřál i Tomio Okamura, jenž se pokoušel Koudelku po audienci u prezidenta kompromitovat přes svého podřízeného, předsedu bezpečnostního výboru Radka Kotena. K tomu už nedošlo, Babiš na poslední chvíli přehodil výhybku.
Koudelka zatím zůstane v čele BIS, ale dá se snadno dopočítat, co se může odehrávat po sněmovních volbách. Zeman slíbil Babišovi jmenování premiérem i v tom případě, pokud nebude mít k dispozici 101 koaličních hlasů. Používá falešný argument, že pověří sestavením vlády šéfa nejsilnější strany, nikoli „podvodné“ předvolební koalice. Sám přitom počátkem roku doporučoval ČSSD, aby šla do koalice s hnutím ANO.
Zeman by si kladl podmínky a Koudelka by byl jistě mezi prvními na řadě. Babiš přitom neváhá provádět hluboké personální změny i v demisi, což prokázal policejními čistkami na jaře 2018. Hra o osud ředitele BIS je tedy otevřená, jen se oddaluje.
Není Koudelka jako Stříž
Premiér současně měří dvojím metrem. Jmenování ředitele BIS nechává na příští vládu, ale křeslo předčasně uvolněné nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem obsadil bývalý komunistický vojenský prokurátor Igor Stříž. O zločinech komunismu prý nic nevěděl a málem se staví do role oběti, jež byla do členství v KSČ dotlačena.
Ještě horší je jeho samotné působení, jelikož vojenští prokurátoři patřili mezi nejobávanější složky komunistické moci.
Igor Stříž, navržený ministryní spravedlnosti Marií Benešovou, s níž udržuje velmi dobré vztahy, se s premiérem sešel, a poté vládou prošel jako nůž máslem. Co si řekli mezi čtyřma očima, zůstane jen mezi nimi. Podezíravý až paranoidní šéf ANO by ovšem do takto klíčové funkce nikdy nepustil někoho, kdo by mu nebyl loajální.
Koudelku však zpochybnil, „vysoké profesní a osobní kvality a velmi dobré výsledky BIS“ náhle nehrají žádnou roli. To zapadá do Babišova konceptu řízení, upřednostňujícího prospěšnost vlastním zájmům a vazalskou oddanost před skutečnou profesionalitou, a v případě současného ředitele BIS i širokým konsenzem na jeho pokračování v čele této zpravodajské služby.
