Bohumil Pečinka: ANO, vrať se!
Karel Šíp v rozhovoru pro Reflex vyzývá předcovidový normální život, aby se konečně vrátil. Říká, že byl násilně přetržený, a doufá, že „už brzy poplyne tak, jak má a jak je zvyklej“.
Jedna kolegyně mi před časem říkala, jak už rok na sobě neměla boty na podpatku a šaty, protože kam je vzít, když je všechno zavřené? Na home officeu se prý pohybovala ve stále stejné teplákové uniformě, takže si časem připadala jako členka čínské gardy v době kulturní revoluce. Tak si nechala poslat předražené legíny, aby aspoň doma nějak vypadala.
Tyhle malé vzpoury ve jménu normálního života asi zažil každý.
Normální život však jen tak nepřijde. Během roku a půl vznikla vlivná vrstva lidí, která je na covidové éře závislá. Vnucují nám falešnou představu, že nás zbaví viru i smrti.
Pro většinu z nich znamenal covid jen zkratku k penězům a slávě. Jednak vznikla vlivná skupina podnikatelských šíbrů, která vydělala na hygienických a jiných výrobcích, a to v době, kdy byla normální výběrová řízení zrušena. Druhým pilířem téže skupiny jsou vesměs průměrní lékaři, pro něž byl covid zkratkou k mediální slávě a kariérám.
Pozoroval jsem jednoho z nich docela zblízka. Před covidem v jedné nemocnici zařizoval přísun čisticích prostředků a roušek. Normální svět o něm nevěděl a on trpěl. Pak přišel covid a on po menším váhání zvolil tu nejtvrdší katastrofickou rétoriku, která k němu přitáhla mediální a politickou pozornost, takže se v jednu chvíli téměř stal ministrem.
Lidsky je to nešťastný člověk, ale jeho rady ministru zdravotnictví Vojtěchovi mohou stále udržovat normální život v závorce. Dokonce o sobě nechal napsat knížku a tváří se, jako by nás chtěl spasit. Ve skutečnosti chce jen dohnat svůj profesně promarněný život. I kvůli jeho mindráku byly obětovány životy mnohých jiných. Například dětí. Zatímco ve většině západních zemí byly školy zavřeny kolem sto dní, u nás to bylo 270 dní. Takhle by se dalo pokračovat.
Vzhledem k počtu covidových úmrtí v české populaci je jasné, že ani jeho rady ničemu nezabránily. To, čemu se brání, je myšlenka na návrat normálního života. Zatímco Karel Šíp začne opět natáčet svou Všechnopárty a moje kolegyně bude klapat po chodníku v nových lodičkách a jezdit do zahraničí na reportáže, pro dotyčného bude normální život znamenat konec slávy. Mysleme na to, až uvidíme tyhle typy mluvit z televize. V bibli se o nich píše jako o falešných prorocích.
Jinak se očkujme nebo neočkujme, ale buďme si vědomi rizik a odpovědnosti vůči blízkým. Toho nás nikdo nezbaví. Karlu Šípovi a nám ostatním přejme, ať normální svět přijde co nejdřív.
Pěkný zbytek léta.
