Máme se bát počasí? Výstrahy meteorologů a mediální masáž je třeba brát s rezervou
Průzkum o postojích české veřejnosti ke změně klimatu na Zemi, který minulý týden zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění, ukázal, že… Co vlastně? Většinově zatím byly výsledky interpretovány jako důkaz, že drtivá většina Čechů si změnu klimatu uvědomuje, vidí za ní činnost člověka a obává se jí. Stejně dobře ale lze tytéž výsledky označit za důkaz toho, jak jsou Češi vystaveni mainstreamové mediální masírce a jak jí podléhají.
Jak lidé v průzkumu odpovídali? Namátkou:
- Podle 84 % respondentů dochází v posledních 100 letech ke změně klimatu na Zemi.
- Podle 93 % člověk ke změně klimatu více či méně sám přispívá.
- Dopadů změny klimatu se obává 59 % dotázaných.
Ponechme stranou takové paradoxy, že 93 % dotázaných sice přičítá údajné změny klimatu v různé míře lidské činnosti, ale osobní zodpovědnost za tytéž změny cítí podle téhož průzkumu jen 40 % respondentů (logicky tudíž zbylých 53 % buď považuje svůj život za zcela klimaticky neutrální, nebo se nepovažuje za lidi).
Zajímavější je podívat se na to, kdy se průzkum uskutečnil. Tazatelé sbírali odpovědi od 26. června do 11. července. Ať již to bylo náhodou, nebo záměrně, začali tedy dva dny poté, kdy se Moravou prohnalo tornádo a i jinde v Česku mělo počasí na triku skutečně nebezpečné extrémy. Dramatické informace + sugestivní záběry zkázy + náležitě emotivní hudba = to vše se v té době na člověka valilo, i když si místo novin otevřel ledničku a místo televize pustil pračku.
A v následujících týdnech masáž nepolevila, i když už žádný tak dramatický exces nepřišel. Jen od začátku prázdnin zveřejnila Česká tisková kancelář šestnáct výstrah před extrémy počasí, před nimiž oficiálně varovali meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu. V průměru to jsou dvě výstrahy na nebezpečné meteorologické jevy každý týden. Varování se týkala hrozby silných dešťů, vysokých teplot, silných bouřek a větru či třeba povodňové pohotovosti. (Připomeňme si, že jde o období letních prázdnin, a v počtech výstrah tedy není zahrnut konec června s moravským tornádem apod.)
Protože velká část médií už se naučila, že počasí patří mezi lidmi k oblíbeným tématům, má prakticky každá meteorologická výstraha předem jistou přímou cestu ke stovkám tisíc, či spíše miliónům čtenářů, diváků, posluchačů. Pokud někdo mrkne dvakrát třikrát denně na internet, v autě si pustí rádio a doma zapne – třeba i jen jako zvukovou kulisu – zprávy v televizi, má více méně jistotu, že se na něj skoro ob den vyvalí buď varování před možnými hrůzami, které počasí chystá, nebo třeba záběry (i kdyby jen ilustrační, neaktuální) na hasiče odstraňující zlomený strom, čerpající vodu ze sklepa… Přestože často vlastně nejde o žádný extrém.
Začátkem července třeba meteorologové vydali výstrahu před vysokými teplotami, jež podle nich mohly přesáhnout 31 ℃. Říká se, že člověk si dětství a mládí vždy idealizuje, ale těžko se ubránit dojmu, že před dvaceti, třiceti, čtyřiceti… lety byl život (a my s ním) o dost normálnější. V létě prostě bylo horko, občas jsem se spálil, jindy přišla bouřka a průtrž mračen. Někdy o prázdninách lilo v kuse i pár dní, voda zaplavila lidem sklepy, vyhnala řeky z koryt, kroupy potloukly pole a vítr položil kus lesa. Nikomu na tom ale nepřišlo nic zvláštního ani apokalyptického, tak to prostě v létě vždycky bylo.
Teď je ovšem třeba ve všech takových případech vydat výstrahu před nebezpečnými jevy a média mají potřebu všechna ta hrozící nebezpečí za asistence odborníků vždy znovu náležitě analyzovat, rozebrat, a hlavně – pokaždé lidi varovat! Na jedno reálné pořádné zmoknutí se nám tak dostane několikanásobně víc zbytečných varování, že by lijáky mohly přinést velkou vodu.
Říkám si, jestli ono nebylo lepší, když lidi nevěděli, že se mají vlastně v jednom kuse něčeho bát.
