Marek Stoniš: Teta se fotí, teta vládne
Občas přemýšlím o tom, zda je pravdivé tvrzení, že každá vláda je horší než ta předchozí. Spíše je považuji za nadsázku, bonmot, přestože v novodobých českých dějinách tomu tak bylo sice často, ale ne vždy. Kritérií, jak vládu hodnotit, je totiž nekonečné množství. Kdo například volil v roce 1998 sociální demokracii, jistě mu následná „vláda sebevrahů“ Miloše Zemana, která měla učinit ze spálené země vzkvétající ráj, vyhovovala víc než předchozí dva Klausovy koaliční kabinety. A tak můžeme pokračovat dále. Byla vláda Grosse horší, nebo lepší než Špidlova? A překonal Nečas Topolánka? Těžko říci.
Přestože je každá vláda výsostně politickým orgánem, od některých ministrů, zvláště těch silových, člověk očekává kromě manažerských schopností a přirozené autority také jistou míru odbornosti. Týká se to například ministerstva financí. Měli jsme ministry financí ekonomy, právníky, inženýry, politiky s větší či menší mírou erudice. Dnes, téměř po třiceti letech samostatné České republiky, jsme se dopracovali k situaci, že ministryní financí se stala teta. V tom horším významu slova. Dobrým tetám se tímto omlouvám.
Teta umí velmi dobře dělat dluhy a slibovat za ně hory doly. Teta umí lhát a vyprávět pohádky o tom, že je ve své práci lepší než její předchůdci. A co teta umí nejlépe? Místo chození do práce objíždět zemi, navštěvovat nejrůznější akce, firmy a provozy, nechat se u toho fotit a předstírat, že se s lidmi, které potká, potkává ráda. A oni na oplátku předstírají, že ji také rádi vidí.
Občas udělá se svým marketingovým cirkusem reklamu soukromé firmě, třeba když navštíví prodejnu kol. „Co vám budu povídat, jedno jsem si koupila,“ napsala pak na svůj facebookový profil. Škoda že nešla kolem úřadu práce. „Co vám budu povídat, o jednu jsem přišla,“ mohla by pak napsat.
V aktuálním vydání Reflexu jsme věnovali několik stran další zálibě naší tety – slavnostním přestřihávání pásky u nedokončených staveb, jak předvedla před necelými čtrnácti dny během filmového festivalu v Karlových Varech při otevření nehotového bazénu hotelu Thermal. Odpadávající kachlíčky, nedodělky, trčící dráty, binec, nefungující výtah… Ale teta se smála, fotila, sebe chválila, jak umí jen ona.
Odjede z festivalu, následně se vyfotí, kterak čuchá ke kytce, sedí v trávě, opírá se o strom… A veřejné finance, za které nese odpovědnost, se každou minutou jejího předvolebního natřásání nakloní o dalších pár miliard hlouběji nad dluhovou propast.
Žádné ideje, vize, odpovědnost, odvaha. Pokud za odvahu nepovažujete drzost a nebetyčnou nesoudnost.
Horší to být nemůže. Nebo snad ano?
