Pád Kábulu je společné vítězství Tálibánu a Pákistánu. Pomáhaly jim i americké peníze
O situaci v Afghánistánu bylo již napsáno a řečeno hodně. Jsou různé pohledy a názory, ale osobně mne nejvíce štve u nás samovolně vzniklý mediální obraz, v kterém se prezentují jako vítězové nad Západem islamističtí „pasáci ovcí a koz“, kteří prý měli jen tak porazit nejmodernější a nejlepší armády světa.
Z médií má člověk dojem, že zatímco k porážce zaostalé sovětské armády potřebovali afghánští muslimové pomoc USA a Západu, tak k porážce Západu nepotřebovali od nikoho pomoc vůbec. Což je ovšem nesmysl. Naopak je třeba jasně říci, že za porážkou Západu v Afghánistánu stojí pákistánské tajné služby a neschopnost politického vedení Západu, a ne primitivní bojovníci islamistů.
V čistě vojenské rovině by v Afghánistánu Západ mohl zvítězit, stejně tak i kdysi mohla zvítězit sovětská vojska, ale znamenalo by to, že by se musela pozemní válka vést i proti základnám islamistů a jejich zdrojům „lidské síly“ v Pákistánu, což nedovolilo jak sovětské, tak i následně americké politické vedení. Na tuto skutečnost upozorňuje například americký deník the Wall Street Journal.
Mimochodem víte, že pákistánský premiér oslavil vítězství islamistů nad USA a Západem v Afghánistánu prohlášením, že tím zlomili řetězy otroctví? O jeho slovech informoval například britský deník the Indipendent. Obdobně již před několika roky prorocky prohlásil v televizním vysílání dnes již zemřelý důstojník pákistánské armády a šéf pákistánské tajné služby v letech 1987 až 1989 Hamid Gul, že se jednou bude psát o tom, jak pákistánská tajná služba porazila USA s pomocí samotných USA.
Ostatně právě například generál Gul po celý svůj život podporoval islamisty a západní bezpečnostní analytici ho označují za jednoho z těch důstojníků pákistánské tajné služby, kteří pomáhali cvičit a organizovat islamisty nejen v Kašmíru, ale také v Afghánistánu a pomáhali jim upevňovat moc v samotném Pákistánu. Cynické je i to, že pákistánská armáda dostala od USA miliardy dolarů, které byly nejspíše využity i na podporu islamistů, kteří z Pákistánu pronikali do Afghánistánu a bojovali tam proti vojákům ze Západu.
Proto díky podpoře pákistánských tajných služeb islamisté nejen mohli a mohou v klidu využívat Pákistán jako základny pro výcvik, shromažďování a zásobování svých jednotek v Afghánistánu, ale hlavně z něj mohou přesunovat další a další lidi do války v Afghánistánu, a tak se boje v Afghánistánu nakonec změnily v opotřebovací konflikt, v němž nezvítězí ten nejlépe vyzbrojený a vycvičený, ale ten nejtrpělivější s největší mírou ochoty přinášet hlavně lidské oběti pro dosažení svých cílů. A v ten moment i primitivní a zaostalí islamističtí bojovníci mají velkou výhodu, protože oni se mnohdy vysloveně těší, že budou moci za svou věc umírat, což se úplně nedá říci o vojácích západních armád.
Nespravedlivé je také tvrzení, že rychlý postup islamistů a pád vlády v Kábulu byl neočekáváný a pro americkou vládu to byl šok. Jak začíná vyplouvat na povrch, a píše už o tom například právě americký deník the Wall Street Journal, tak již před několika týdny bezpečnostní služby USA varovaly americkou vládu, že je zde reálné riziko rychlého postupu islamistů a pádu vlády v Kábulu, ale nikdo z americké vlády jim asi nevěřil, a tak došlo k tomu, k čemu došlo.
Právě již veřejně dostupné dokumenty, výpovědi, vzpomínky apod. ukazují, že celé afghánské dobrodružství Západu bylo víc věcí politiků a jejich představ a zájmů než věcí odborníků z řad bezpečnostních služeb a expertů znalých afghánských reálií. A to, co dnes zažíváme, nejen pád vlády v Kábulu, posílení teroristických struktur, ale i riziko masivní ilegální imigrace do Evropy, je důsledek tohoto selhání politických představitelů Západu.
Ale je třeba jasně říci, že za toto selhání politických elit Západu nemůže jen současná politická reprezentace, ale mohou za ni všechny vlády od roku 2001, které zvolily v Afghánistánu postup, jenž byl zvolen, a pokračovaly v něm.
Říká se, že po bitvě je každý generálem, ale přesto považuji za důležité připomenout, že bezpečnostní odborníci a znalci afghánské situace již před dvaceti lety mnohdy i veřejně varovali, že západní invaze skončí tak, jak skončila dnes. Tito experti tehdy navrhovali alternativní postup, ale nebyli politiky vyslyšeni. Kdo si například pamatuje, že část tehdejšího islamistického hnutí Tálibán chtěla se Západem vyjednávat a byla ochotna vydat teroristy z al-Káidy včetně Usámy bin Ládina k soudu? Padlo několik návrhů, ale vláda USA o ně neměla zájem. A mimochodem, kde že to vlastně Usáma bin Ládin v klidu žil a byl vypátrán a zabit? Ano, v Pákistánu.
Jsem přesvědčen, že afghánský problém neskončil a pouze se jen posunul do dalšího vývojového stádia, které ovšem pro nás může být hodně nebezpečné. Je zde reálné riziko, že po 20 letech západní přítomnosti v Afghánistánu tam je teď hodně naštvaných mladých lidí, kteří přišli během bojů o příbuzné a obviňují z jejich smrti západní vojáky. Tito lidé se mohou vmísit mezi ilegální imigranty prchající z Afghánistánu do Evropy a dalších zemí. Například pak po usídlení zde v Evropě mohou začít organizovat teroristické sítě či rovnou podnikat teroristické útoky. Například již francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin varoval, že i mezi lidmi evakuovanými nedávno z Afghánistánu evropskými vládami jsou lidé podezřelí z vazeb na islamistické skupiny.
Jak ukazují zprávy v mediích, islamisté po celém světě oslavují vítězství islamistů v Afghánistánu nad Západem a posiluje to jejich přesvědčení o tom, že i oni mají šanci zvítězit a Západ porazit. Mimochodem i někteří islamisté v Evropě veřejně oslavili vítězství islamistů v Afghánistánu, například skupina Liga učenců arabského Maghrebu se sídlem v Ženevě. Naopak jiné skupiny muslimských a převážně levicových aktivistů organizují, například v Německu, Rakousku a Francii, demonstrace na podporu přijetí prchajících Afghánců před islamisty. Inu, máme se v Evropě do budoucna na co těšit.
