Marek Stoniš: Předvolební šílenství a manipulace
Zhruba před dvaceti lety natočil člověk, který od té doby úspěšně předstírá dokumentaristu, celovečerní film Český sen. Spolu se spolupachatelem toho díla, produkovaného notabene za veřejné peníze, nechali vyrobit billboardy, polepili zemi plakáty, nakoupili reklamní plochy v médiích a jejich prostřednictvím ohlásili velkolepé otevření hypermarketu, ve kterém se budou prodávat jogurty asi za korunu, máslo za pět, chleba za deset; prostě asi tak lacino, jak dnes oproti normálním cenám nabízí základní potraviny pojízdný Okamurův předvolební jarmark. A natočil velkolepé finále, kdy nebozí senioři, mnozí o holích, spěchali v den slavnostního otevření ke kulisám neexistujícího hypermarketu Český sen. Tento odpudivý filmový škleb pak autoři vydávali za varování před mocí marketingu a reklamy.
A onen „umělec“ přivedl minulý týden na předvolební mítink předsedy vládní strany a premiéra jeho syna, který tam rozehrál nepěkné veřejné představení o týraném synovi. Aktivní, a prý náhodnou účastí pseudofilmaře na tomto dosti šíleném předvolebním divadle se pro mě celá událost uzavřela. Soucítím s postiženými, pohrdám manipulátory.
Říkám si však, jestli celá ta nechutnost není vlastně pouhým střípkem mozaiky naší doby, ve které nejsou zneužívány jen narušené vztahy v rodině premiéra, ale nemocná je vlastně skoro celá naše společnost. Přesnou diagnózu neznám. Schizofrenie, Parkinsonova choroba, demence?
K této úvaze mě vede několik příznaků nemoci, kterou na pacientovi pozoruji: Selhávají orgány, díky nimž společnost udržuje rovnováhu. To třeba když státní zastupitelství není schopno šest let poslat k soudu jednoduchou kauzu zneužití padesátimiliónové dotace na stavbu luxusního resortu premiérova holdingu.
Nebo když dochází k vážnému narušení rovnováhy mezi výdejem pacientovy energie a jeho příjmem potravy. Státní správa je tlustá, cpe se od rána do večera bůčkem, zapíjí jej hektolitry piva, je dýchavičná a na svůj nezdravý život si půjčuje peníze na vysoký úrok. O tom, že je nevychovaná, drzá a nezdraví ani ty, kdo jí opulentní zahálku platí, ani nemluvě.
Léčení pacienta je ovšem v nedohlednu. Opozice nabízí alternativní medicínu k nápravě pacientova zdraví v podobě podivných slibů: Třeba že donutí občany cizí země, aby se stali zase občany jiné cizí země (Rusové na Krymu zpátky k Ukrajině). Nebo že zaléváním domácích kytek zařídí rovnováhu v přírodě. Nebo že ukradnou bohatším lidem peníze a dají je chudším, aby byli bohatí všichni.
Vždy jsem si myslel, doufal, že nejlepším lékařem na aktuální politické neduhy společnosti jsou volby. Ale tentokrát si úplně jistý nejsem.
