Hřibovi Praha nejde tři roky, Zeman škodí republice čtvrt století. Odstoupí?

Zdeněk Hřib nevládne právě špičkovými komunikačními schopnostmi, navíc má úžasný dar vypíchnout ty záměry, které Pražany dožírají. Smetanovo nábřeží bez aut, kde si lze vychutnat předražené kafe a tramvaj dva centimetry od stolu. Iniciativu “Pražské židle”, která má oživit veřejné prostranství prostřednictvím zoufale nepohodlných židlí a vratkých stolků. Ty magistrát navíc s neomylným instinktem rozmisťuje na vesměs nehezká místa, betonové placy, kde se není kam schovat před výhní ani deštěm.

K tomu se pojí všechny letité boláky pražského života: prakticky záporné tempo výstavby důležitých projektů, v první řadě Pražského okruhu a nové linky metra. Aktuálně se navíc obvyklé letní kejkle silničářů přehouply přes konec prázdnin, a tak je metropole ještě rozkopnanější a ucpanější než obvykle.

Vztyčte prezidenta!

To všechno pan prezident z Hradu (nebo možná výkonným teleskopem z Lán) zřel, pokýval hlavou a Zdeňku Hřibovi v otevřeném dopise ostře vytkl. Na závěr vyzval primátora k rezignaci. Proč to hlava státu činí zrovna teď, je evidentní. Jeho Pražané mu nikdy nerozuměli a on je rovněž nemá v lásce. V posledních letech se Zeman v hlavním městě vůbec neukazuje na veřejně přístupných akcích, maximálně je občas vztyčen v bezpečné vzdálenosti a za hradbou bodyguardů. O blaho obyvatel Prahy vůbec nejde.

Prezident ostřelováním pirátského primátora pomáhá Babišovi, který s Piráty vede hlavní volební souboj. Přesto nelze výzvu k rezignaci od hlavy státu brát na lehkou váhu. Hřib má podle Zemana zvážit odstoupení, protože nedobře slouží zájmům občanů, které zastupuje. Tedy Pražanů. Jak ale sám Zeman sloužil zájmům občanů, které z postů ještě vyšších zastupuje nyní a zastupoval v minulosti? Neměl také odstoupit, a to dokonce už dávno?

Promeškané příležitosti

Co tehdy, když se v roce 1995 několikrát sešel v Bambergu s jakýmsi Vízkem a jeho kamarády a chtěl od nich vyhandlovat špínu na politickou konkurenci výměnou za stamiliony do stranické kasy a místa ve vládě? Nepromeškal možnost k odchodu? Co rok 2000, kdy se provalilo, že Zemanovo nejbližší okolí připravovalo odporný, estébáctvím zapáchající hanopis na jeho tehdejší sokyni ve vnitrostranické popularitě Petru Buzkovou? A co ten fakt, že Zemanův nejintimnější fámulus Šlouf byl v úzkém styku se špičkami organizovaného zločinu, konkrétně bossem Františkem Mrázkem? Nebyl čas odejít? A co nyní, kdy se kolem Hradu motají zjevní exponentni ruských a čínských zpravodajsko-mocenských aparátů a Zeman jim viditelně naslouchá? Jde o dobrou službu občanům, nebo je to spíš na okamžitou rezignaci (a modlení se, aby se na všechno co nejdřív zapomnělo)?

Zeman je politik, který propásl množství příležitostí: nejprve odejít se ctí, později se aspoň rychle vypařit. Nevyužil jich. Odejde jako člověk proslulý tím, že za sebou táhl zástup šíbrů, kteří si v lepším případě bohatýrsky mastili kapsy, v tom horším pracovali přímo proti zájmům země a jejích občanů. Zeman jim dobrovolně a vědomě poskytoval krytí. Zdeněk Hřib je po tři roky nepříliš obratný politik a nepříliš dobrý primátor hlavního města. Miloš Zeman a jeho okolí soustavně škodí celé republice nejméně pětadvacet let. Kdo z nich by měl rezignovat?