Mlátit komunisty nemá smysl, pojďme se jim vysmívat
Soud ve čtvrtek rozdal bývalým estébákům tresty po dvou letech nepodmíněně. Takže se nabízí okřídlená otázka české kinematografie: “A není to málo, Antone Pavloviči?”
Hele, já nechovám nějakou obzvláštní lásku ke komunistům. Když v roce 2006 nějací kreténi napadli poslance KSČM Jiřího Dolejše, byl jsem rozhodně pohoršen, protože v právním státě se nesmí stát, aby někdo svévolně užíval násilí vůči jinému člověku… Ale převažoval ve mě takový ten sentiment: „Nemůžete se, kluci, ovládat, ty vole? Jasně, že to chceme udělat všichni, ale žijeme v liberální demokracii. Za to nám žádnej komouš nestojí.”
Jsem prostě přirozeně humanista se špetkou pacifismu navíc, ale zároveň (i když se snažím tyhle myšlenky potlačovat) někde v hloubi duše věřím, že mlátit nácky a komouše je správná věc. Za jedny z největších hrdinů českého národa považuji Mašíny. Jak tátu, tak oba syny. Takže kdybyste mi řekli: „Měli jsme všechny ty rudý svině v devětaosmdesátém pověsit!” protestoval bych nejspíš jen pro formu a z principu. Ale protestoval bych. Aspoň bych si to o sobě rád myslel.
Tohle všechno předesílám, abyste si nemysleli, že jsem nějaký krypto-tankie. Jestli vás zajímá, co je „tankie”, to je moderní internetový výraz pro lidi, kteří schvalují intervence Sovětského svazu. Třeba okupaci Československa v šedesátém osmém. Už jenom to, že pro ně existuje moderní internetový výraz, je možná jemný náznak, že jako společnost mlátíme komunisty málo.
Zkrátka, myslím si, že mě nemůžete podezírat ze skryté lásky ke KSČ. Takže!
Monty Python skeč
Soud dnes zatím nepravomocně odsoudil čtyři někdejší agenty StB za to, že šikanovali disidenty v rámci operace Asanace. Dva dostali dvouletou podmínku, dvěma bylo odpuštěno, protože už byli za své zločiny z minulého režimu jednou trestáni… A jeden dostal podmínku už před soudem na dohodu. Jejich jména nezmiňuji, protože jednak nejsou důležitá a jednak nechci plýtvat digitálním prostorem na estébáky. Dost na tom, že musíme psát o premiérovi země.
Můj point je: Není, doprdele, trochu pozdě na to, abychom trestali estebáky? Dvaatřicet let po revoluci? To přímo zavání nějakým Monthy Python skečem, kdy nejdřív odsoudíme estébáky. Pak se vypořádáme se všemi třemi přeživšími protektorátními kolaboranty a nakonec postavíme před soud pana Jana Lučníka z Lučé, který zradil Přemysla Otakara II. na Moravském poli.
A já neříkám, že bychom neměli estébáky trestat, jen si myslím, že jsme trochu zaspali… A taky jim dáváme dost málo, mimochodem. Dva roky podmíněně? Já vím, že jim podle zákona nemůžeme napařit víc, ale právo by mohlo být v tomhle výjimečném případě trochu kreativní. Přemýšlím totiž, jestli by daleko větším trestem nebylo, kdyby se na ně chodily dívat děti do paneláku v Ďáblicích, kde by na ně paní učitelka ukázala a řekla: “A takhle dopadnete, když budete dělat pendrek totalitnímu režimu.”
Protože co může být větším trestem pro lidi, kteří zaprodali svou duši za moc než to, že na ně budou genZ děcka koukat a pak řeknou: „LOL.” Je to lepší než podmíněné tresty. Nebo mlácení. (Myslím.)
