Vladimír Pikora: Green deal je drahý špás a my na něj nemáme. Zdražování se dotkne každého
Tématem číslo jedna je pro řadu domácností v posledních dnech dramatické zdražení cen elektřiny. K tomu došlo kvůli výraznému zdražení uhlí, plynu a emisních povolenek. A bude hůř. Pokud máme dodržet tzv. Green deal bude zdražování pokračovat na všech frontách, protože cena energie se propisuje téměř do všech cen.
Hospodářská politika EU a Evropské centrální banky, která mimochodem stále drží záporné úrokové sazby jako za hluboké krize, nás žene do zvláštního stavu ekonomiky, který mnoha lidem připomíná stagflaci. To je situace, kdy ekonomika stagnuje (stále nejsme s hrubým domácím produktem na hodnotách před koronavirem) a vysoké inflace. Inflace je přitom jev obvykle spojený s růstem ekonomiky. Přirovnání k stagflaci ale úplně nesedí, protože celý svět aktuálně zažívá nedostatek pracovní síly, zatímco při stagflaci je přebytek pracovní síly. To však nebrání tomu, aby bylo slovo stagflace na internetu několikrát více vyhledávané než v minulosti. Zkrátka lidé se stagflace bojí, protože stagflace je z pohledu léčení ekonomiky horší než inflace.
Nicméně zpět ke Green dealu. Neznám nikoho, kdo by chtěl zničit přírodu. Všichni chtějí čistý vzduch a vodu. Zároveň ale naznám nikoho, kdo by se z drahé elektřiny radoval. Prostě misky vah nejsou aktuálně v rovnováze. Cena za ekologii je moc vysoká. Předpokládám, že ochota utahovat si opasky není velká a že časem doběhne i politiky a ti budou muset vymyslet něco nového.
Evropská komise už cítí problém a mluví o společných nákupech plynu a větších zásobách. To je částečné řešení, které může snížit vrtkavost ceny plynu pro domácnosti, nezmění to ovšem trend cen energií.
Politici nám často tvrdí, že Green deal přinese rizika i příležitosti. Já se bojím, že to není to pravé pojmenování věci. Green deal nám přinese hlavně zdražování, a tím pádem pokles konkurenceschopnosti. Evropa bude jako první zakazovat výrobu aut se spalovacími motory, ale Asie a Afrika bude dál pokračovat bez ohledu na emise. V Etiopii jsem viděl jezdit žigulíky, které u nás už léta nejezdí. Africké emise jsou zatím z globálního pohledu nic proti Asijským. A až se Asie pustí ekologickou cestou, výroba se přesune tam. Celkový objem produkovaných emisí zůstane stejný.
A úplně nejlepší by bylo, kdyby nemusel být žádný zákaz a vše vyřešil spotřebitel tím, že by prostě přestal poptávat auta, která považuje za neekologická. Green deal bohužel zákazníka a jeho přání ignoruje. Pro mě je Green deal něco nepřijatelného, protože to je diktát ideologie. Trh je z ekonomiky vyloučen.
V předvolební kampani jsme často slyšeli, že Green deal je už daný a nemá smysl proto o něm vůbec diskutovat. To však není úplně pravda. Zatím je dané jen to, že do roku 2050 bude EU klimaticky neutrální. Teď jde o to, jak k tomuto cíli dospějeme. Když už jsme zaspali a nevetovali green deal včas, což je podle mě ohromná chyba české vlády, máme nyní prostor pro další jednání.
Nezapomínejme, že zákaz výroby aut se spalovacími v roce 2035 je zatím jenom návrh. Můžeme tlačit na pozdější termín. O tom ovšem pochybuji. Problém české politiky posledních let je to, že většina našich politiků neumí cizí jazyky a jsou tak na jednáních jen pátým kolem u vozu, alternativně ekologii při jednáních vymění za něco jiného, co se jim právě hodí. Češi stále nechápou, že z ekologie se stalo velké téma, které se přepíše do rozpočtů domácností a tedy i výsledků voleb.
EU bohužel nepřipravila dopadovou studii Green dealu pro jednotlivé členské státy. Je jasné, že česká ekonomika založená na průmyslu, bude cítit daleko větší dopady, než Řecko založené na turismu. Češi by proto měli Green deal formovat více než jiné země, bohužel tak tomu není a výsledek německých voleb, kde budou zelení nejspíš ve vládě, signalizuje, že ani do budoucna nebude toto téma naše, ale německé.
Problém ekologie je, že k tomu, abychom ji mohli mít, potřebujeme peníze. Německo si může ekologii dovolit. Chudé země na ni zatím nemají. A ČR zatím není tak bohatá, aby Green deal unesla.
