Kandidát zlatých devadesátek: Budou mít mladí lidé důvod přijít k prezidentským volbám?
Vítězná pravostředová koalice nepochybně postaví svého uchazeče o Pražský hrad. Její kandidát ale nemá šanci zvítězit bez podpory levicově liberálního a progresivního elektorátu.
Vítězství liberálního Česka. Porážka populismu. Triumf slušnosti nad arogancí. Bezprostřední povolební reakce voličů protibabišovských koalic, zejména pravicového SPOLU, byly extatické. Na sociálních sítích to v sobotu devátého října večer vypadalo, že Václav Havel vstal z hrobu, propíchl Babiše kopím svatého Václava a pak posadil Mynáře s Nejedlým na rychlík směr Moskva bez zpáteční jízdenky. Těm všímavějším však neušlo, že antibabišovská fronta má trhliny.
Proč jít volit?
Je to logické. Osmiletá éra exekutivního babišismu znamenala fakticky umrtvení standardního politického soupeření. Demokratické síly měly jediný cíl: odstavit oligrarchu od moci. Andrej Babiš v politice sleduje výhradně dva soukromé zájmy: totiž ovládnout finanční toky a úřednický aparát státu ve propěch holdingu a nejít do vězení. Agrofertizace republiky svedla při předvolebních kalkulacích k jednomu vyjednávacímu stolu tak nekompatibilní síly, jako ODS a Piráty. Babiš byl teď od vlády odstřižen, v Česku tak může po osmi letech znovu začít normální soutěž politických ideologií. Respektive už začala, jejím prvním kolem bylo vyoutování Pirátů starostovskou kroužkovací mašinou.
Pohled na budoucí sněmovnu jasně říká, kdo ve volbách zvítězil: nejde o jakési obecně liberální či nezemanovské Česko. Stát si zjevně vzala zpátky generace vítězů devadesátých let. Tedy zajištěných čtyřicátníků a padesátníků střední a vyšší střední třídy, kteří svůj společenský a finanční vzestup počítají od roku 89. Jsou naladěni antikomunisticky, prokapitalisticky a nominálně prozápadně, byť velké společenské posuny Západu posledních let v nich vzbuzují obavy. Jejich další politickou metou je nyní prezidentská volba buď v řádném, či předčasném termínu, v závislosti na kondici Miloše Zemana.
Kandidátovi úspěšné devadesátkové generace však budou zjevně scházet potřební voliči: jednak devět set tisíc příznivců komunistů, starosocialistů a neokamurovských národovců, jejichž hlasy ve volbách propadly. A pak o něco menší počet mladých lidí, voličů liberální či progresivní levice. Ti jsou dnes politicky nejméně reprezentovanou silou ve státě, jejich názory a tužby jsou masivně zesměšňovány. Pokud proti sobě v druhém kole prezidentské volby bude stát Andrej Babiš a kandidát konzervativní pravice, nemají mladí lidé důvod se k urnám vůbec dostavit.
Spratci
Mladí v Česku dlouho volili zcela jinak než jejich západní vrstevníci. Vysokoškoláci a čerství absolventi gymnázií podporovali liberální pravici, nejprve Unii svobody, později TOP 09, Sládek a Okamura bodovali mezi učni. V první přímé volbě prezidenta podporovali Karla Scharzenberga a od zemanovských a konzervativních kruhů sklízeli posměch jako “naivní študáci, zmanipulovaní šlechticem s čírem”. Během posledních přibližně osmi let však významná část mladé generace jasně definovala své zájmy: na prvním místě řešení hrozby klimatické změny, dále politika identit, jako je manželství pro všechny či větší otevřenost Česka světu.
Tentokrát to schytali od všech: hnutí ANO mladou generaci personifikovalo v předvolebních spotech jako zakuklenou línou bandu, co babičkám ukradne chalupy pro migranty, národovci jeli mantru o neomarxistech, prezident současný prskal ústy klerikálního poskoka Ovčáčka o nenávistném davu, prezident bývalý, obklopený personálním panoptikem svého Institutu brebtal o “pomýlené mládeži, indokrntrinované hůř než za Husáka”. Vítězové proběhlých voleb, především ODS, zjevně vnímali politické reprezentanty zájmů mladé a nejmladší generace, tedy zejména Piráty, jako nutné zlo potřebné výhradně k porážce Babiše. Úleva z volebního masakru Pirátů byla ve štábu SPOLU téměř hmatatelná.
Lídři vítězné pravo-středové koalice dnes přesto automaticky předpokládají, že za rok a půl mohou v prezidentské volbě s hlasy těchto několika set tisíc voličů počítat. I přes neustálé mistrování, že jsou zpovykaní neolevičáčtí spratci, kteří neumí ocenit bohatýrské časy zlatých devadesátek. Jde o arogantní a vratký předpoklad. Rozložení sil v souboji o post prezidenta je přitom už nyní zjevné.
Kašleme na to
Konzervativně-nacionalistický segment společnosti si nepochybně bude přát, aby nový nájemník Pražského hradu pokračoval v zemanovsky provýchodní, antiliberální politice. Andrej Babiš už transformaci do této polohy zahájil v povolebním vydání pořadu Čau lidi. Porevoluční směřování Česka Babiš označil za jednu obrovskou blamáž, kde “byly rozkradeny hodnoty budované generacemi předků a zuboženy celé vrstvy obyvatelstva”. O tom, že během popisované apokalypsy sám vydělal miliardy, oligarcha pochopitelně mlčel.
Babiš má jisté hlasy voličů ANO, většiny SPD, plus část z devíti set tisíc propadlých hlasů příznivců ČSSD, KSČM, Přísahy a Trikolory. Pravostředový svět aktuálních vítězů voleb tedy musí pro svého kandidáta, ať už jím bude kdokoliv, aktivizovat významné síly mimo okruh svých podporovatelů. A nikdo jiný než progresivní a liberální levice, reprezentující mladou generaci, na politické mapě nezbývá. Mladí lidé mají přitom k instituci prezidentství jako takové výrazně vlažnější vztah než zbytek populace – patrně i důsledkem devastačního působení Miloše Zemana.
Pokud tedy pravice, vůdčí síla protibabišovského liberálního Česka, vygeneruje coby kandidáta další automat na obecné fráze o prozápadním směřování, sluncem zalité ekonomické transformaci a slušnosti, dalšího člověka, který bude o klíčových tématech typu klimatické změny raději taktně mlčet, mladí voliči se na to boomerům vykašlou.
