Přestaňme být šokovaní, že lhář lže. Mynář jen dál dělá to, co už celé roky
Najednou jsme rozhořčení, že se potvrdilo, co všichni víme už léta, o čem se psalo a mluvilo nejen v médiích: prezidentovu kancléři se nedá nic věřit; dělá si, co chce; zneužívá svého postavení…
Zemanův hradní gang zapouzdřený v klientelismu, kamarádšoftu a zneužívání moci ale odrážel nepravdami, báchorkami, případně arogantním mlčením jakékoliv požadavky a připomínky zástupců drzé a trapně nedůležité veřejnosti od prvních týdnů svého fungování. Na tom se ani teď, když by byla na místě jistá pieta a respekt k těžce nemocnému (ale to by čekal jen vskutku zbloudilý idealista), nic nezměnilo. A proč by mělo?
No tak prezidentův kancléř ví už téměř týden, že Miloš Zeman není schopen vykonávat svou funkci, že mu to nemyslí, že má úplně jinou agendu než tuto zemi (tu jedinou nezpochybnitelnou – přežití). Navíc: nikomu to neřekl, ale naopak nás přesvědčoval o opaku, dokonce dost možná sám sebe ustavil dvojjediným (prezidentem a kancléřem) a jako takový tlumočil světu prezidentovy (svoje) postoje. Fuj, hanba, nemáme slov. Zlobíme se, divíme, jsme šokovaní; jak je tohle možné, taková samolibost, zvůle a zlolajnost. Politici se na stejné vlně pohoršení aktivují a svolávají k činům… Bravo, chtělo by se zvolat ve zbytcích povolební euforie. Bylo na čase, chce se ale taky říct. Bylo na čase už před lety, mělo by spíš zaznít.
Protože: museli jsme opravdu čekat až na nejzazší možnou mez, abychom se odvážili nahlas říct, že lhář lže, i když to víme už dlouho? Proč jsme nad tím dosud zavírali oči? Proč nás to šokuje až nyní? Jak je možné, že to nejen vodiči prezidentské loutky Mynářovi, ale všem těm arcilotrovským hradním figurám, jež si z prezidentování Miloše Zemana udělaly za jeho milostivého (a škodolibého) souhlasu prachsprosté ryto, tak dlouho procházelo? Šaškovská postava nebohého Ovčáčka, jenž se pasoval do role dobrovolné oběti a nastavoval s odpovídajícím patosem svou propadlou hruď šípům, jež se snažily dobýt začarovaný hrad, přece opravdu nemůže zastavit právo (ale zastavila, léta to fungovalo, dnes tak vysmívané Ovčáčkovy modlitby zjevně zabíraly).
Máme právo zlobit se na ty lotry kolem těžce nemocného prezidenta a chtít jejich potrestání, můžeme dokonce házet vinu i na samotného Zemana, jenž jim to všecko umožnil a zjevně hned po svém nástupu do funkce jim rozdal bianco šeky se svým podpisem. Ale měli bychom si taky přiznat, že lidé se chovají tak, jak je jim to dovoleno. A na tom neseme podíl všichni, protože to my jsme jim to umožnili. Pár z nás se sice snažilo s tím něco dělat, psali petice, stížnosti, domáhali se zveřejnění informací, odhalovali všechny ty špinavosti…
Zdá se, že i v případě hradního gangu jsme se (stejně jako když šlo třeba o estébáckou minulost Babiše nebo jeho pozoruhodné čachry s dotacemi) většinově rozhodli v rámci pohodlnosti být stiženi slepotou – zvykli jsme si. Je to banda lumpů, známá hradní parta, znělo už léta unisono. Ale to je asi tak všechno. Trochu jsme si zanadávali a šlus. Je smutné, že skutečný šlus za tím vším neudělá naše potřeba vymahatelnosti práva a stejného metru pro všechny, ale že hradní bratrstvo možná paradoxně odzbrojí až hrozba definitivního a bohužel vysoce nedůstojného konce prezidenta.
