Bohumil Doležal: Prezidentská předpremiéra Andreje Babiše
Premiér Andrej Babiš se v projevu 28. října večer předvedl hned ve dvojí roli: za prvé zastoupil nemocného prezidenta; a za druhé si vyzkoušel, jak by prezidentskou úlohu, která u nás tradičně obnáší i pozici otce národa, v případě nutnosti dovedl zvládnout.
Hned předem je možné říci, že u řady kompetentních pozorovatelů uspěl: tak například nekorunovaná hlava nastupující opozice Petr Fiala ho pochválil za to, že ustoupil od svého obvyklého konfrontačního stylu a doufá, že se do politiky vrací slušnost, respekt k jiným názorům a rozumná diskuse. Politolog Ladislav Mrklas ocenil jeho vstřícnost a věcnost, a vstřícnost projevu pozitivně ohodnotil i Josef Mlejnek z Karlovy univerzity. Závidím jim jejich optimismus.
Andrej Babiš zdůrazňuje, že naše republika a náš národ se v minulosti dokázaly vyrovnat s mnohem horšími obdobími, kdy bylo opravdu zle, a dokázali jme vždycky držet při sobě. Doufá tedy, že národ bude i za nové vlády dál bojovat za české zájmy a zvyšovat životní úroveň občanů („jako tomu bylo za vlády mé“ zůstává jen v podtextu).
ČR zůstane (jako tomu bylo za mne, opět jen v podtextu) jedním z nejméně zadlužených států EU, bude důrazně hájit národní zájmy a nebude se bát použít právo veta (dtto). Potud úkolování nové vlády: hájit národní zájmy až do roztrhání těla a spojence zbytečně nešetřit.
A hlavně, pan Babiš by si moc přál, aby na sebe politici pohlíželi jako na soupeře, nikoli jako nepřátele. Trošku mne mrzí, že zmeškal příležitost v době, kdy vedl nenávistné štvanice např. proti Miroslavu Kalouskovi (viz např. pověstné extempore v Poslanecké sněmovně). Teď má příležitost jít příkladem vstříc a jako chlap se omluvit. Jeho PR tým mu snad poradí, jak se to dělá.
Úkol, který nám pan Babiš vytyčil, je náročný. Přiznám se, že např. mezi příkazy, které mi moje přesvědčení klade, není, že člověk nesmí mít nepřátele, nýbrž jen, že by je měl milovat. Je to velmi náročné, zejména když jde o ty, kteří tu osm let poměrně bezohledně pustošili demokracii. Naštěstí je tu taky soft verze příkazu, spojená se jménem T. G. Masaryka: pokud ještě nejsme tak dokonalí, měli bychom aspoň být k nim spravedliví.
Budu se tedy snažit pana Babiše milovat. Nejspíš to ještě nějakou dobu potrvá, určitě ale zůstanu u té masarykovské spravedlivosti. A moc mne zajímá, jak to provede on s panem Kalouskem.
