Ve Švédsku páchají většinu znásilnění imigranti. Akademička, která údaj zveřejnila, čelí obvinění
Za dob komunismu bylo v evropských komunistických totalitách velice nebezpečné provádět vědecké výzkumy, které odporovaly vládnoucí ideologii. Dnes se do podobných problémů dostávají mnozí výzkumníci na Západě, protože jejich výsledky a hlavně jejich zveřejnění nabourávají multikulturní dogmatiku a tzv. antirasistické zákonodárství. Posledním příkladem je profesorka ze Švédska, která ve své studii dospěla ke zjištění, že téměř 60 % znásilnění ve Švédsku mají na svědomí přistěhovalci, a tak ji už vyšetřuje švédská prokuratura a hrozí jí soud za zveřejnění výsledků studie.
O případu informuje Polská tisková kancelář (PAP); vyšetřovanou je profesorka Kristina Sundquistová z univerzity v Lundu, která je švédskou prokuraturou podezřívána z neetického chování. Jak agentuře PAP řekl v rozhovoru spoluautor studie Ardavan Chošnood, ve Švédsku doposud nikdo podobnou vědeckou studii neprovedl, protože vědci se báli rizika obvinění z xenofobie. A jakého ideologického zločinu se vlastně švédští vědci dopustili?
Letos na jaře zveřejnila profesorka Kristina Sundquistová studii založenou na více než 3 000 soudních rozsudcích švédských soudů z let 2000 až 2015, z niž vyplývá, že necelých 60 % všech odsouzených tvořili imigranti do Švédska první a druhé generace. Zhruba polovina odsouzených za znásilnění se narodila mimo území Švédska a také zhruba polovina odsouzených měla další trestní záznamy v souvislosti s násilím. Bylo také zjištěno, že každý třetí z nich pobíral sociální dávky od švédského státu.
Podle polské agentury PAP případ zveřejnění studie nahlásil na prokuratuře anonymní doktorand z univerzity v Göteborgu. Prokuratura nejprve obvinění odložila jako neopodstatněné, ale pak zasáhla švédská státní Odvolací komise pro etický výzkum a na její podnět bylo zahájeno nové vyšetřování profesorky Sundquistové. Jak informují média, úředníkům této odvolací komise se nelíbilo, že profesorka Sundquistová zpracovala určité informace poskytnuté úřady – prý to bylo neetické.
Prvotní rozhodnutí prokuratury profesorku Sundquistovou nevyšetřovat odsoudil podle švédského webu Lakartidningen.se představitel této komise Jörgen Svidén a označil ho za nepřijatelné – podle něj by měla být profesorka vyšetřována a odsouzena za porušení etického kodexu. Jednoduše řečeno je zjevné, že úředníci jsou proti tomu, aby bylo veřejnosti známo, jaký podíl mají přistěhovalci na sexuální kriminalitě.
Sama profesorka se v rozhovoru pro média vyjádřila, že výzkum provedla v souladu se zákony a předpisy a považuje své vyšetřování prokuraturou za vysoce stresující a nepřijatelné pro vědeckou práci. Spoluautor studie docent Ardavan Chošnood (íránského původu) v rozhovoru pro polskou agenturu PAP zdůraznil, že cílem studie nebylo zjistit podíl přistěhovalců na znásilněních ve Švédsku, ale zaměřovali se na jiné společenské hodnoty (například výše inteligence, sociální prostředí pachatelů apod.), ale během výzkumu se ukázal být zásadním vlivem i původ pachatelů, a proto ho v studii uvedli. Stejně tak se vyjádřila i samotná profesorka Sundquistová, která médiím řekla, že byla vytržena jedna část jejího komplexního výzkumu a mediálně nafouknuta. Samotná profesorka Sundquistová patří mezi přední švédské vědecké pracovníky s širokou řadou citací svých prací.
Představitelka švédské Rady pro prevenci kriminality (Brå) Stina Holmbergová v reakci na kauzu zveřejnění výzkumu profesorky Sundquistové řekla, že si „dovede představit, že přistěhovalci páchají více znásilnění, protože mohou pocházet z kultury, kde se ženy nechovají jako švédské ženy“.
Piotr S. Ślusarczyk z Varšavské univerzity celý případ komentoval slovy: „Rozhodnutí obžaloby vznést obvinění a žádost Odvolací komise pro etiku výzkumu mohou mít mrazivý účinek, kdy se vědci budou zdráhat řešit společensky důležitá, ale kontroverzní témata. V tomto případě se objevuje zvláště citlivý kontext – rozsah trestných činů proti zdraví a životu žen. Je nemožné účinně chránit oběti, pokud není shromážděno dostatečné množství znalostí o pachatelích.“
Vyšetřování profesorky pokračuje a významné pozornosti se mu již dostalo i za hranicemi Švédska. Problémy s kriminalitou přistěhovalců ve Švédsku jsou mediálně dlouhodobě prezentovány, ale tamní úřady se snaží v rámci „politické korektnosti“ již nezveřejňovat národnosti pachatelů apod. Například jen mezi léty 2010 až 2019 vzrostl počet ohlášených znásilnění o neuvěřitelných 44 %. Závěr vyšetřování může ovlivnit ochotu dalších vědců zkoumat kontroverzní sociální jevy, a může tak vyvolat autocenzuru mezi vědci, kteří nebudou ochotni riskovat vyšetřování a soudy za porušení dogmatu politické korektnosti a antirasismu, byť pronásledování za porušení tohoto dogmatu může být oficiálně schováno za různými záminkami typu „neetického přístupu“, „porušení etických pravidel“ apod.
