Drahá demokracie aneb Báchorky kolem početnosti vlády a vedení sněmovny
Dosluhující kabinet ještě nestačil ani podat demisi a nově složená Poslanecká sněmovna se teprve chystala na pondělní první sešlost. A už se vyrojila kritika kolem podoby nového uspořádání. Konkrétně že ve vládě bude moc ministrů a ve vedení dolní parlamentní komory taktéž. Což bude stát miliony navíc, navíc v době plíživě se blížícího ekonomického marasmu, kdy někteří budou obracet každou korunu.
Hezky lidově to v nedělní Partii na CNN Prima News formuloval předseda SPD Tomio Okamura: „Koalice SPOLU a Pirátů se STANem hovořily o úsporách a na druhou stranu tady vidíme, že navrhují tři nové ministry, což jsou obrovské milionové náklady navíc včetně aut s majáčkem a dalších sekretariátů.“
Ale nejde jen o Strakovu akademii: „Dále je to samozřejmě i o vedení sněmovny, protože se vytváří další místo navíc, místopředsedy sněmovny, což je náklad 20 milionů za volební období,“ dodal Tomio Okamura, taktéž končící místopředseda dolní komory, který se ztrátou tohoto postu přijde i o mnohá privilegia.
Ale není se svým spravedlivým hněvem sám. Kvůli zamýšlenému zvýšenému počtu místopředsedů Poslanecké sněmovny se rozhořčila i končící ministryně financí Alena Schillerová. To když v říjnu na Twitteru burcovala: „Žádné zbytečné trafiky a lukrativní posty nechceme. Návrh na sedm místopředsedů sněmovny místo stávajících šesti je pro nás absolutně nepřijatelný.“
Jak se hned ukázalo, efektu na jejím rozhořčení malinko ubraly špatné počty – doposud bylo místopředsedů pět a nyní má být šest. Ale to jsou jen detaily, nejde přeci o státní rozpočet… Ke zmíněným námitkám ohledně chystaného mírného nabobtnání vlády a vedení sněmovny se každopádně dá říct pár věcí.
Jednak je dost možná pravda, že v početnosti se odráží množství zastoupených stran. A že některé nové ministerské posty by se daly oželet. Demokracie je holt drahá, ale pořád se vyplatí. Navíc například členů vlády už bylo dříve i více. A náklady na pár lidí navíc jsou v rámci státních výdajů dosti zanedbatelné.
Připomenout se dá i končící početně úsporná vláda. Zvláště dvojministr a vicepremiér Karel Havlíček. Ušetřilo se za plat z jednoho ministrů, ale stálo to za to? Stačí se podívat na stav dálniční sítě. Ale to jen na okraj.
Ještě k argumentům kritiků: „Teď když se lidem všechno zdražuje a lidé nemají peníze, tak se tady vytváří další a další teplé trafiky, protože v té koalici je tolik stran a tolik politiků, že je v podstatě potřeba upíchnout každého,“ postěžoval si dále v nedělní Partii Tomio Okamura.
A poukázal na fakt, že ve vedení sněmovny mají mít zastoupení Piráti se svými čtyřmi poslanci, zatímco SPD se dvaceti nejspíš ne. Ano, i na tomhle něco je. Bylo by velkorysé nabídnout místopředsednické místo i okamurovcům, které v uplynulých volbách volilo téměř deset procent, a tedy přes půl milionu voličů.
Na druhou stranu je tu živá vzpomínka na tvorbu minulého vedení dolní komory, navíc v českém polistopadovém parlamentarismu občas opozice ostrouhala kompletně. Holt, tak to chodí. Navíc byl by další místopředseda za SPD levnější než místopředseda za, dejme tomu, Piráty?
Ale to jsou jen marginálie. Kolik by stála ona vzývaná přímá demokracie? Všelidové hlasování o každém zákonu, který bude považován za jen trochu zásadnější?
Finanční hledisko není samozřejmě jediné, ale třeba by mohlo zafungovat u těch, kteří v tuto falešnou mantru věří. Anebo bude líp, když ušetříme za nějaký ten vládní/sněmovní post? Ne. Nebude, to samo o sobě by nestačilo.
