Mapa ukazuje, že rovnice „víc očkování = méně nakažených“ neplatí vždy. Tvrdit opak je manipulace
Mluví se o tom jako o novém rozdělení Evropy. Od Severního po Středozemní moře vede výrazný předěl, který dělí kontinent na západní část, kde mají covid více méně pod kontrolou, a část východní, kde se potýkají s dramatickou podzimní vlnou nákazy. Do východního bloku však tentokrát překvapivě patří i Německo, Rakousko, Belgie či Nizozemsko. A to navzdory tomu, že je v těchto zemích procento očkovaných výrazně vyšší, než například v Česku či jiných středo- a východoevropských zemích.
Situace je výborně vidět na mapě níže, kterou každý čtvrtek aktualizuje Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí. Používá přitom kombinovaný indikátor zohledňující počet provedených testů a počet zjištěných pozitivních pacientů vždy za předchozí dva týdny.
Zatímco zejména Španělsko, Portugalsko, ale třeba i Francie a Itálie jsou podle dat zveřejněných 4. listopadu více méně v pohodě, na východ od nich dominují různé odstíny varovné červené barvy. V „pohodové“ západní části kontinentu by mohlo být vysvětlením dobré situace očkování – Portugalsko má naočkováno asi 86 % populace, Španělsko 79 %, Itálie 73 % a Francie 69 %.
Teorii s očkováním by mohla podporovat i data z druhé strany pomyslného žebříčku. Například Rumunsko, kde je naočkováno jen asi 31 % lidí, Bulharsko (20 %) či Slovensko (42,3 %) patří k zemím, kde se covid po letním zklidnění opět prudce šíří. Sem ostatně patří i Česko s cca 58 % očkovaných.
Předpoklad, že úspěšnosti vakcinace je přímo úměrná také ochrana před nákazou, ovšem nabourává třetí skupina zemí. A to těch, kde je očkování sice úspěšné, podíl očkovaných se pohybuje kolem 70 %, případně tuto hranici i překračuje, ale přesto tyto země spadají podle Evropského centra pro prevenci a šíření nemocí do kritického rudého pásma. Konkrétně jde o Belgii (75 % očkovaných), Nizozemsko (68 %), ale třeba i Německo (67 %) či přísně provakcinační Rakousko (64 %).
Jestliže velká část mainstreamových médií a propagátorů očkování využívá dobrou situaci ve Španělsku či zejména Portugalsku k demonstraci své mantry, že očkování = vítězství nad virem, stěží vysvětlitelnou mizernou pozici vysoce proočkované Belgie či Nizozemska titíž lidé vesměs přecházejí mlčením. Důvody jsou dva: prvním je skutečnost, že jednoznačné vysvětlení prostě neexistuje. Může jít o kombinaci řady epidemiologických, sociálních, demografických a dalších faktorů, které nelze jednoznačně popsat, spočítat a dosadit do rovnice, která by dala požadovaný výsledek. Druhý důvod pak z toho prvního vyplývá, přímo na něj navazuje – jakékoliv příklady, které odporují jednoduchému schématu „hodně vakcín znamená málo nákazy“, se nehodí nekritickým propagátorům očkování do krámu.
Zdůrazňování příkladů zemí, kde se hodně očkuje a málo marodí (což skutečně je téměř jistě v přímé souvislosti) a současné přehlížení zemí, kde se hodně očkuje, ale zároveň i hodně marodí (což ukazuje, že samotné očkování nemusí být samospásné), tak není ničím jiným než jednou z ukázek tendenčního nakládání s informacemi a manipulace veřejností.
