Bohumil Doležal: 17. listopad podruhé ve stínu pandemie
Blíží se oslava výročí 17. listopadu 1989. Vzpomínáme dne, který symbolizuje skutečnost, že jsme se zbavili odporného režimu, přestali být kolonií orientální despocie a vrátili jsme se do společnosti civilizovaných západních národů, tam, kam jsme skoro tisíc let patřili. Je třeba poznamenat, že jsme tam patřili jako periferie (což samo o sobě není žádná ostuda) a že náš vlastní podíl na návratu nebyl tak velký, jak si občas namlouváme.
Jsou tu v zásadě dva výklady toho, co se událo pak:
První: dosáhli jsme vítězství. Záhy se ale dostali k moci politici, co nemakali a kradli, a uvízli jsme ve světě zlodějství a korupce. Vysvobodila nás až Velká protikorupční revoluce z let 2012-13. Náš triumf malinko zastiňuje, že místo nich nastoupili Miloš Zeman a Andrej Babiš. Jak? Demokratickou cestou. Hlavně že demokracie není ohrožena.
A druhý, který osobně preferuji: podařilo se nám obnovit parlamentní demokracii a vrátit se do rodiny demokratických států. Naše demokracie měla velké chyby, to demokracie mívají. V letech 2013–21 se nám povedlo snadno nabytou demokracii vlastními silami skoro zničit. Dnes máme šanci ji získat zase zpátky. Mám dojem, že si toho moc nevážíme.
Takže: co vlastně oslavujeme? Očištění demokracie od korupce, nebo slabou a nezaslouženou naději, že se k demokracii dokážeme vrátit?
A teď další významný faktor situace, pandemie. Jistě, babišovsko-zemanovská garnitura ji nezvládla. Ale kdo ji vlastně zatím zvládl?
Pandemie je velmi vážný problém a je třeba se s ním vyrovnat. Jen se to nesmí stát způsobem, který by znamenal, že zároveň zničíme i demokracii: protože to, co tak zachráníme, už nebude za žádné zachraňování stát. Falešné mesiáše (zejména mezi odborníky je jich spousta), ty, kteří chtějí spasit naše životy za cenu, že zároveň zničí naši svobodu a demokracii, je třeba odmítnout stejně jako ty, co chtěli před časem zničit hydru korupce a skoro přitom demokracii zničili.
Proto nevím, k čemu vlastně jsou halasné oslavy na ulicích. Teď, když vzhledem k situaci a k reglementacím je autentický veřejný protest vlastně vyloučen. Tedy k čemu jinému, než aby zakryly bezbrannost veřejnosti.
Vítězové voleb padají poraženým do náručí velmi předčasně. „Starý dobrý Fiala“ a „starý dobrý Zeman“ vytvářejí iluzorní národní jednotu. Ve skutečnosti politický zápas nekončí, teprve začíná. A pouliční karnevaly od něho odvádějí pozornost.
