Milostivé léto je vrcholem populismu. Úroky mají smysl, chování státu je neodpustitelné
Trochu paradoxně prvním dvacátým osmým říjnem listopadem začíná tzv. milostivé léto. Nedávná novela Exekučního řádu totiž umožňuje dlužníkům, kteří se ocitli v exekuci, v průběhu následujících čtyř tří zimních měsíců splatit u dluhů veřejnoprávních exekucí pouze jistinu s tím že úroky, a penále a náklady právního zástupce jim budou odpuštěny.
Trochu paradoxně dvacátým osmým říjnem začíná tzv. milostivé léto. Nedávná novela Exekučního řádu totiž umožňuje dlužníkům, kteří se ocitli v exekuci, v průběhu následujících tří zimních měsíců splatit u dluhů veřejnoprávních exekucí pouze jistinu s tím že úroky, penále a náklady právního zástupce jim budou odpuštěny.
Disproporce v ročních obdobích jsou ale to nejmenší, co tento nesmyslný a populistický návrh poslance Marka Výborného (KDU-ČSL) a Patrika Nachera (ANO) přináší.
Předně je třeba říci, že nejde o rušení nějakých nespravedlivě vysokých úroků jako kupříkladu v případě některých rozhodčích doložek. Jde o svévolnost zákonodárce, který tak připravil věřitele o část legitimního příslušenství pohledávky, které je dáno zákonem. Je tedy otázka, zda nejde o protiústavní zásah do majetkových práv. Odpuštění poslušenství se přitom promítne do stovek tisíců řízení, ve kterých dlužníci měli v exekuci platit dluhy, které neplatili normálně, a která zasahují i do hmotněprávních poměrů a dílčích vlastnických práv.
Tak zásadní zásah do majetkových práv byl nakonec přijat, aniž by byl konzultován s hlavními aktéry v resortu justice, jako jsou ministerstvo spravedlnosti, soudy či Exekutorská komora ČR, o dotčených subjektech nemluvě.
Odpouštění příslušenství navíc zasáhne drasticky do veřejných rozpočtů v době koronavirové krize, což ještě víc prohloubí problémy obecních rozpočtů, státního rozpočtu, ale i zdravotních pojišťoven, které z příslušenství financují preventivní programy.
Výpadky příjmů z milostivého léta se dotknou i obecních správcovských firem, kdy za neplatiče museli platit jejich sousedé, přičemž se očekávalo, že z příslušenství exekučně vymožených pohledávek budou např. investovat do společných prostor.
Dalším problémem je plošnost. A tak na dobrodiní milostivého léta dosáhnou jak občané, kteří zabředli do dluhů ne vlastním zaviněním, například přišli o práci, stejně jako různí výtržníci a vykukové.
Úroky navíc nejsou jakýmsi druhým trestem, ale přepočtem nákladů na inflaci. Takže pokud někdo dlužil třeba deset či více let obci na nájemném či na různých službách sto tisíc, zaplatí vlastně díky inflaci daleko méně, ale sousedé zaplatili za neplatiče reálně více. Zbytek bude muset dotčená instituce dorovnat buďto snížením kvality a dostupnosti těchto služeb pro občany, kteří své závazky plní, anebo jejich zdražením. Kuriozitou je, že návrh přinese dobrodiní i těm, kteří ho nepotřebují, či dokonce těm, kterým společnost ani pomáhat nechce.
Obec, které takový jedinec neúspěšně blokoval například obchvat a po prohraném sporu nebyl schopen platit náklady řízení, a tím se dostal do exekuce, mu tak bude ještě nucena odpustit část soudem stanovených nákladů za to, že ji léta poškozoval.
Milostivé léto navíc vyvolává nelegitimní nerovnosti, protože se netýká výkonu rozhodnutí, daňových exekucí atp. Dojde i k tak absurdním situacím, že u stejných pohledávek, které byly přeprodány soukromé společnosti, bude možné příslušenství vymáhat a u těch, které veřejnoprávním subjektům zbyly, to možné nebude.
Vlivem milostivého léta se stát stává privilegovaným věřitelem, protože např. u exekucí prováděné finančním úřadem se příslušenství, často v likvidačním rozsahu, neodpouští.
Nakonec se neprosadil ještě extrémnější návrh, podle kterého mělo opatření dopadnout i na soukromoprávní subjekty. Jenže takové dopady stejně budou, a to v případě obchodních společností se smíšeným vlastnictvím, jako je kupříkladu ČEZ. Bude ČEZ kompenzovat nevymožené příslušenství do cen energie?
Jak se budou asi cítit ti, kteří své závazky spláceli, a to i v případě, že byli v prodlení, jen aby se vyhnuli exekuci, nebo ti, kteří už v ní byli a zaplatili vše i s úroky? Je vůbec otázkou, zda by Ústavní soud celý institut nezrušil. A jak to bude s náklady soudního řízení advokátů, kterým přísudek zanikne bez náhrady na rozdíl od exekutorů, jimž byla přiznána směšná odměna 750 Kč za mnohaletá řízení. Co když se zjistí, že je odměna nepřiměřeně nízká? Případně úspěšná ústavní žaloba může vyvolat od obou právnických profesí vlnu úspěšných žalob o náhrady škody, které zaplatíme všichni ze státního rozpočtu.
V neposlední řadě zde vyvstává i problém pro samotné dlužníky, kteří budou chtít milostivého léta využít a jejichž finanční situace nebude taková, aby v dotčené době splatili jistinu. Banky jim na to těžko půjčí, a tak půjdou za lichváři. Jejich situace nakonec může být ještě horší, než je nyní. Nemluvě o morálním hazardu. Když mně to dneska odpustili, proč bych splácel i příští dluhy?
