Paradoxy doby: Situace v nemocnicích se zhoršuje a radikálové hájí svoje právo na odpor
Epidemie covidu-19 dosahuje rekordních čísel, Česko je znovu na čele světového žebříčku. Složitá situace je na Moravě, kde už ohrožuje zdravotnický systém. Vláda schvaluje kontroverzní kroky, a zároveň se vyhrocuje veřejná debata o dalším postupu, očkování a testování.
Pondělí 23. listopadu zaznamenalo další smutný rekord covidové statistiky. Testy odhalily téměř 26 tisíc nových případů, což čtyřnásobně převyšuje meziroční srovnání. Ačkoli jsou dnešní čísla alarmující, proti loňskému roku je markantní rozdíl. Není vyhlášen nouzový stav, není plošně zavřena ekonomika ani školní výuka. Jak je to možné?
Mírnější průběh
Letošní už čtvrtá vlna je sice kvůli zmutovanému viru nakažlivější, ale většina nových případů má mírný průběh. Situace se však zhoršuje hlavně na Moravě. Ubývají covidová lůžka, chybí zdravotnický personál. Plošné lockdowny ale nikdo nechce. Způsobily spoustu škody v ekonomice a další restrikce by mohly poškodit široké segmenty sotva se zotavujícího podnikání.
Na relativně mírnějším průběhu má zásadní podíl i vakcinace, snižující pravděpodobnost nákazy a těžkého průběhu nemoci. V zemích s vysokou proočkovaností, jako je Portugalsko, Irsko, Dánsko a Španělsko, je mnohem méně úmrtí než ve východní Evropě, kde je zájem o očkování nižší. Tento vliv prokazují aktuální data Evropského střediska pro kontrolu nemocí, ale i v renomovaném časopise Lancet.
V Česku zůstává vakcinace daleko za proklamacemi Babišovy vlády a po opožděném startu je stále pod evropským průměrem. Nenaplnily se sliby ministrů zdravotnictví ANO, že do voleb bude proočkováno tolik lidí, že budeme za vodou, a uděláme „Tečku za koronavirem“.
Třetí nejhorší
Už zase nejsme „best in covid“. Ve světovém porovnání se Česko vyšvihlo na třetí místo v počtu nových případů s rekordní týdenní hodnotou 1061 nakažených na sto tisíc obyvatel. Před námi je už jen Slovensko a Rakousko, které razantně utahuje šrouby.
V současné době je u nás volných lůžek s kyslíkem necelá čtvrtina celkové kapacity. Situace se lokálně liší a už nyní kvůli přetížení některých nemocnic dochází k převozům do jiných krajů. Zlínský kraj oznámil, že je na hraně kapacity.
V této situaci ve společnosti sílí antivaxerské nálady. Zčásti jsou pochopitelné, někdy však sklouzávají do krajní roviny odmítání všech nařízení. Svůj podíl na vyhrocení atmosféry má Babišova vláda, která často nebyla schopna obhájit svoje nařízení nejen před veřejností, ale ani před soudy. Bez adekvátních kompenzací, běžných ve vyspělé Evropě, zničila mnoha lidem živnosti, což vyvolává silné protireakce.
Dopady mikromanagementu Andreje Babiše, jenž dvakrát zemi dovedl mezi nejhorší země světa, se projevují i dnes. Alibisticky hází odpovědnost na kraje a Fialovu vládu, která ještě nevládne. Příliš jednostranný tlak na neočkované nerozlišuje mezi těmi, kdo nekonfliktně hájí svobodu osobní volby, nebo militantními popírači covidu, vědomě či nevědomě ve vleku dezinformačních centrál.
Vyhrocená atmosféra
Právě druhá skupina je dnes stále hlasitější a agresivnější. Problém radikálních antivaxerů a antirouškařů spočívá v tom, že nenabízejí žádné momentální řešení, kromě vzletných hesel o svobodě a hrozící totalitě.
Jak už řekl anglický liberální myslitel John Stuart Mill: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Nic není černobílé a každý může cítit ohrožení své svobody někde jinde. Je zjevné, že i v tom se budou v rozpolcené společnosti názory lišit.
Do krajností zachází iniciativa zpěváka Daniela Landy. Vyzval jako „zesilovač“ své stoupence, aby zahltili hygienickou službu tisíci dotazů, a využívá tak prý svého práva na odpor. Vybízí k šikaně hygieniků čímž paralyzuje jejich práci v době, kdy sílí pandemie mimořádně zákeřného čínského viru.
Nelogičnost této akce spočívá i v tom, že krajské hygieny nejsou autorem nařízení, jež se iniciativě nezamlouvají. Tím je Babišova vláda a není jasné, proč protesty nesměřují přímo proti ní. Šikana hygieniků, kteří už tak nestíhají trasovat kontakty, je jen projevem ničivé anarchie.
Apel na soudnost
Stejný problém řeší většina vlád celé Evropy. Citujme slova jednoho středoevropského premiéra. „Vrchol dosud není za námi, ale teprve přijde, takže čísla porostou. Virem se může nakazit kdokoli, ale následky jsou různé. Jasně vidíme, že ti, kteří nejsou očkováni, jsou ohroženi smrtí.“
„Nerad používám slovo, nezodpovědný', protože každý je zodpovědný sám za sebe, ale zde jde o víc, protože každý, kdo není očkovaný, je nebezpečný nejen sobě, ale i ostatním, nám všem.“
„I virologové se shodují, že ochranná opatření nás před virem neochrání, pouze zpomalí rychlost šíření. Jediné, co nás ochrání, je očkování. A nyní se také ukazuje - alespoň odborníci se na tom shodují - že 4 - 6 měsíců po druhém očkování je ochranná síla vakcíny oslabena, takže třetí očkování je opodstatněné.“
„Nejsem z těch, kteří by dělali výčitky odpůrcům očkování, protože chápu, že každý má právo rozhodovat o svém životě ve jménu vlastní svobody, ale nemohu říci nic jiného, než že příčinou problému je to, že nejsme všichni dosud očkovaní.“
„Může nám pomoci jen apel na soudnost. Musíme přesvědčit odpůrce očkování, že jsme očkováni proti příušnicím, proti spalničkám, proti planým neštovicím, proti mnoha smrtelným nemocem. A jsme vůči nim imunní, proto žijeme.“
„Nakonec se nevyhneme očkování všech, ale kdybychom to provedli naráz a všichni by byli chráněni dříve, lidé by neumírali, neonemocněli tak vážně. Neočkovaní to tedy protahují a prodlužují dobu epidemie. Nakonec se ale budou muset nechat očkovat všichni, i ti neočkovaní zjistí, že se buď nechají očkovat, nebo zemřou. Vyzývám proto všechny, aby této příležitosti využili.“
Kdo si dovolil tyto v očích našich radikálních antivaxerů „kacířské“ výroky? Nikdo jiný, než maďarský konzervativní premiér Viktor Orbán, jenž poskytl rozhovor Kossuth Rádió. Proč zmiňovat zrovna jeho, když podobné názory na očkování zaznívají z jiných evropských zemí, a domácí antivaxerská scéna je ostře kritizuje?
Mezi nejradikálnější kritiky patří Tomio Okamura. V Orbánovi se často vzhlíží a zamlouvá se mu jeho přístup k vlastenectví. Dovolil by si ho označit za stoupence totality? Určitě ne, hraje přece na domácím hřišti.
