Vladimír Pikora: Vysoká inflace rozevře nůžky ve společnosti. Zaplatí ji střední třída
Tento týden jsem si dovolil vyjádřit na Facebooku názor, že média začínají být nudná, protože vlastně informují téměř výhradně o covidu, ale já bych chtěl i jiná témata, protože mám pocit, že zprávy o epidemii jsou jen hororem pro vystrašené masy. Jeden kamarád novinář mi odpověděl, že covid je prostě téma číslo jedna a nelze o něm neinformovat. Má pravdu. Podobné to je pro ekonomy s inflací.
Cifršpioni už řadu měsíců neřeší nic jiného než inflaci. A tak když jsem tento týden točil rozhovor se Štěpánkou Duchkovou, postěžoval jsem si, že už to začíná být nuda, protože všechny rozhovory jsou na jedno brdo. Jenže inflaci jako tématu nelze uniknout. Čísla jsou alarmující, podobně jako u covidu a bude hůř.
Počátkem roku 2022 budeme se spotřebitelskou inflací někde kolem 7 procent. Cílem centrální banky jsou přitom 2 % s tolerančním pásmem +- 1 procentní bod. Centrální bankéři proto reagují a od začátku roku již zvýšili své úrokové sazby čtyřikrát, naposledy o nevídaných 1,25 procentního bodu. Novinkou v boji s inflací je, že jeden ze členů bankovní rady České národní banky (ČNB) prohlásil, že by úrokové sazby měly vyskočit nad úroveň inflace. To vyvolalo debatu, zda by taková vražda ekonomiky stála za nižší inflaci. Protože tak vysoké sazby by poslaly ekonomiku do recese. A to je, oč tu běží.
Celospolečenský průšvih
Zatímco většina lidí řeší, zda bude lockdown a děti budou chodit do školy, ekonomy trápí, zda má smysl bojovat s inflačními očekáváními v hlavách spotřebitelů. Ti už počítají s tím, jak jim zase zdraží plyn, elektřina a obecně celé bydlení. Pokud těmto úvahám o automatickém navyšování cen má ČNB zamezit, musí pokračovat v rychlém růstu úrokových sazeb. Jenže to s sebou přináší rizika. A to nejenom tu zmíněnou recesi.
Ekonomika není nastavená na prudký růst sazeb. Bojím se, že zde můžeme vidět něco podobného, jako jsme viděli v případě Bohemia Energy. Dokud byly ceny nízké, vše fungovalo perfektně. Jakmile ceny vyskočily, obchodní model se zhroutil. To samé platí o hypotékách. Dokud jsou nízké, domácnosti nemají problém se splácením, jakmile ale vyskočí hypoteční sazby, mnoho lidí nebude mít na splátky a bude tu nový celospolečenský průšvih.
Úvěry v eurech
Problém nebudou mít ovšem jen domácnosti. Budou ho mít i podniky. Ty už začínají drahé úvěry řešit tím, že přecházejí na úvěry v eurech. Evropská centrální banka má totiž záporné úrokové sazby. Úrokový diferenciál je tak vysoký, že za to stojí.
Úvěr v eurech však s sebou nese jeden velký zádrhel, a tím je kurzové riziko. Své o tom ví v Maďarsku. Tam mnoho firem i domácností přešlo na úvěry ve švýcarských francích, kde jsou také nízké úrokové sazby. Jenže když pak maďarský forint k franku oslabil, dluh přepočtený na forinty často vyskočil nad své původní hodnoty. Lidé tedy najednou dlužili i po splacení části dluhu více, než si původně půjčili.
Úvěr v cizí měně lze tak doporučit jen v případě, že v ní má člověk i příjmy. Mít úvěr v eurech a příjmy v korunách je velmi nebezpečné, ačkoli z pohledu úrokových sazeb to může být lákavé. Nejbezpečnější je situace, kdy má firma dlouhodobě fixované úroky už z dob, kdy byly sazby nízké. To samé platí pro hypotéky domácností.
Nejhorší je mít peníze
Vysoká inflace bude bohužel zvyšovat napětí v ekonomice. Inflace totiž dopadá jinak na jednotlivé vrstvy společnosti. Z mého pohledu to nejvíce odnese střední třída. Ti nejchudší mají obvykle úvěry, ty jim inflace částečně požere. Ti nejbohatší, mají obvykle také úvěry, ale ti jimi spekulují na růst různých aktiv (obvykle nemovitostí). Jenže ceny nemovitostí jdou nahoru a inflace ukousne část z financujícího dluhu. Bohatí tak na inflaci často vydělají. Střední třída, která nemá na spekulace dost peněz, má obvykle jen úspory a ty inflace z části požere. Střední třída tak na inflaci nejvíce doplatí. Doba je paradoxní: to, nejhorší, co může být, je mít peníze. Inflace volá po zadlužení a spekulaci.
