Nejdřív si přišli pro neočkované a já mlčel, protože jsem nebyl neočkovaný
Počet nakažených neustále stoupá a řada nemocnic naráží na kapacitní stropy, které jsou pořád ještě umazané od jarní vlny. A navíc s překvapením zjišťujeme, že je ve skutečnosti docela rozdíl mezi Andrejem Babišem, který ve vládě něco dělá, a Babišem, který už dělá úplné hovno, protože odchází. Což mimochodem vzbuzuje otázku: „Takže těch posledních pár let se vážně snažil?! To bylo ono?!” A v téhle situaci, kdy mocenské vakuum vyplňují jenom koronavirové kapénky, tady máme tu nejtupější a nejtrapnější „odbojářskou” skupinu v historii národa. Radikální antivaxery.
Zatímco se jako člen ohrožené skupiny registruji pro třetí dávku a snažím se si ji objednat tak, abych pak mohl dva dny ležet doma jako praštěný polenem a nemusel na žádné pracovní schůzky nebo vánoční nákupy... Zatímco se pokouším vtěsnat bolest hlavy a horečku do svého kalendáře, abych nenakazil sebe, své kolegy nebo nedejbože svoji rodinu, musím se každý den potýkat s lidmi, kteří odmítají přijmout jakoukoliv společenskou zodpovědnost a ještě jsou na to perverzním způsobem hrdí.
Nemyslím nutně všechny neočkované. Chápu, že se někdo prostě zamotá do dezinformačních sítí přehnaně komplexního světa a už neví, co si má myslet. Chápu i to, že se někdo prostě tiše obává o dlouhodobé účinky takových vakcín, protože si skutečně nemůžeme být na sto procent jisti, že nás za deset let včelka od Pfizeru nezmění na psy. Stejně jako na sto procent nevíme, jestli na Měsíci není tajná nacistická základna a lidstvo ve skutečnosti neovládá tajné bratrstvo superinteligentních perských koberců… Ale nejspíš ne, že. A bylo by od nás trochu stupidní na základě takových domněnek jednat.
Já myslím ty veřejně neočkované lidi. Antivax aktivisty, řeklo by se.
Vždycky když někde narazím na člověka, který je pyšně neočkovaný a chlubí se tím, připadám si, jako by mě ta osoba vzala za ruku a šla mi ukázat, jakou krásnou kopu výkalů se jí podařilo vytlačit... Přímo doprostřed lobby Národního muzea. Cítím se šokovaný, vytočený a špinavý tak, že bych si chtěl antibakteriálním gelem potřít nejen ruce, ale i bulvy. Co mě na tom ale vždycky triggeruje nejvíc, je ta nepříčetná stylizace do role hrdinů.
Narozdíl od nich já nějakou empatii cítím. Takže vidím, jak smutné a depresivní jsou jejich životy, když tohle je to místo, kde se rozhodli postavit se na odpor. Je to ten poslední tah zoufalého člověka, jehož život je kompletně ovládán někým jiným a který se rozhodne, že aspoň tohle vezme pevně do rukou. Radikální antivaxeři jsou sociální ekvivalent ušlápnutého prďoly, po kterém se v práci všichni vozí, takže pak jde domů a zmlátí svoji ženu. Jenomže stejně jako u domácího násilí, pohnutky, které vás k tomu vedou, by neměly omlouvat samotný akt. Abych parafrázoval Jakea Peraltu: „Cool motiv, pořád zločin.”
A ještě než začnete s tím, že antivaxeři žádná pravidla neporušují, podívejte se na záznamy z jakékoli demošky. Žádné rozestupy, žádné respirátory… A můžete jim na očích vidět, jak se klepou na to, až je poldové rozeženou, protože pak budou moct křičet, že jsou utlačovaní.
Utlačovaná menšina
V západní společnosti máme jednu poměrně početnou menšinu, která v podstatě nemá žádná práva, a všichni to schvalujeme. Jsou to děti. Samozřejmě, že jsou chráněny zákonem a jsou to nejcennější, co máme, ale děti (pojďme si to přiznat), jsou ze své přirozenosti stupidní a sobecká stvoření, a proto mají mít nad sebou dospělého, který je bude hlídat. A protože v podstatě nemají žádnou svobodu a žádné soukromí, často revoltují na těch nejdivnějších místech. Nechtějí si čistit zuby, odmítají jíst ovoce a zeleninu a podobné pitominy.
Přesně takhle mi připadá většina lidí, kteří bezdůvodně odmítají očkování proti koronaviru a ještě to vztekle křičí do světa. Jako dítě, které s pocitem zadostiučinění vyhodí svoji mrkev v parku a myslí si, jak to dospělákům nandalo. Akorát že covid je smrtící choroba, takže antivaxeři jsou jako děti, co vyhodí svoji mrkev v parku a slupku od banánu hodí na schody u školy, protože je jim jedno, že kvůli tomu může někdo umřít.
Hrdina o sobě netvrdí, že je hrdina. A nikdo z těch lidí, co chodí odmaskovaní na demonstrace poslouchat Lubomíra Volného, není hrdina. Ani jeden z nich. Jsou to jen rozmazlení, uřvaní parchanti, kteří mají hysterák ve školce, protože si zrovna teď nemohou hrát se svou oblíbenou hračkou. A jako vždycky, stačí, když na ně nějaká dospělá a svéprávná osoba houkne. Daniel Landa sice křičí: „Hrrr na ně!” protože by strašně rád byl hrdina, který se bije za svobodu, ale jakmile se setká byť jenom s novinářem, z „Hrrr na ně!” se stane „Já jsem jenom zesilovač, já nic, obraťte se na právníky…”
A já si myslím, že by měl přijít někdo, kdo by řekl: „Nebuď drzej, Dane, a mazej si vyčistit zuby.”
Covidová totalita
„oČkOvÁnÍ dÁvNo NeNí DoBrOvOLnÝ, bla bla bla!” Samozřejmě, že není! Očkování bylo dobrovolný, ale evidentně se třetině populace nedá věřit, že udělá správnou věc! V západní civilizaci je běžné, že když se někdo aktivně snaží škodit svým spoluobčanům a společnosti jako takové, tak se systém brání. Je to úplně normální, funguje to takhle stovky let a já nemám nejmenší ponětí, proč si antivaxeři myslí, že právě oni by měli dostat výjimku.
A nenechte se mýlit, antivaxeři vážně a hluboce škodí společnosti a jsou jen menšina. Já vím, že si rádi myslí, jak s nimi „každý rozumný člověk ve skutečnosti souhlasí” a „že zastupují mlčící většinu”, ale to prostě není pravda. Ostatně stačí se podívat na podíl očkovaní vs. neočkovaní. Jen holt nejhlasitěji křičí. A vůbec, kdyby antivaxerů byla většina, tak je Andrej Babiš na jejich straně. Což není.
Abych parafrázoval povedený meme, když budete jezdit se zhasnutými světly v protisměru, tak vás nakonec policie zavře, případně zabijete sebe a v nejhorším případě i nějakého nevinného nebožáka. A můžete si argumentovat tím, že bourají i lidé, co jezdí ve správném pruhu s rozsvícenými světly, ale stejně si o vás všichni budeme myslet, že jste debil. A když jako důvod uvedete to, že nezapínáte světla, protože vás podle nich může sledovat Bill Gates, tak skončíte v polstrované cele.
Já bych rád nechal na závěr antivaxerům vzkaz a… Protože vím, jak moc zbožňují předstírání, že žijí v totalitním režimu, použiju jazyk, kterému budou rozumět.
Nejdřív si přišli pro neočkovaný a já mlčel, protože nejsem neočkovaný.
Pak si přišli pro ty, co aktivně škodili zdravotnickýmu systému, a já mlčel, protože nejsem kokot.
Pak si přišli pro panáka a já mlčel, protože jsem měl pocit, že si panáka zaslouží, když se celý den musejí potýkat s takovýma jelitama, jako jste vy.
Pak si přišli pro mě a říkali: „Hej, nepůjdeš na pivo? Do hospod neočkovaný nesmí.” A mně to přišlo jako super nápad.
