Společnost je zmítána hysterií. Komu zacpat hubu a komu ne?
Vlna pandemie, která probíhá nejen u nás, vyvolává ve veřejnosti strach. Není se čemu divit. Strach sám od sebe přerůstá v hysterii. To se může hodit a hodí k nekalým politickým účelům: řízená hysterie. Hysterii může čelit jen racionální svobodná diskuse.
Veřejné akce (např. demonstrace, které jsou dnes velmi podvázané hygienickými opatřeními) mají smysl jen tenkrát, když jim předchází a když je provází svobodná veřejná diskuse. Ta se ovšem na náměstích provozovat nedá.
U nás se diskuse spíš sešněrovává. Pomalu a nenápadně. V Aktuálně.cz vzali slovo blogerům, kteří se vymykali. V něčem jsem s nimi souhlasil, v něčem ne. Tak to mezi lidmi chodí. Pozoruhodné je, že tuto reglementaci nadšeně a neuvěřitelným způsobem přímo v diskusi a veřejně podpořili jiní její účastníci (např. Radkin Honzák). Otázkou veřejné debaty tedy je, komu se má zacpat huba a komu ne. Něco podobného jsem zažil naposledy za totáče.
Hysterie dokáže veřejnou debatu rozvrátit. Ve věci očkování se nakonec vytvoří dvě fanatické skupiny, z nichž ani jedna nemá pravdu. Podle první je očkování jediná rozumná cesta ze situace; kdo jí nejde, demaskuje se jako nebezpečný asociál. Podle druhé je očkování humbuk a ohrožuje zdraví lidí. Neúprosné střetnutí dvou hloupostí (navíc tak či onak manipulované z pozadí) se dá nakonec řešit jen terorem. Teror je přitom nejdřív sametový, ale nakonec jako řemen.
Připadám si v této vřavě zcela nesvůj. Očkovat jsem se nechal bez velkého váhání už třikrát. Bylo to pro mne praktické rozhodnutí: nechtěl jsem spasit národ nebo lidstvo, ale nedostat covid. Jistým povzbuzením mi přitom bylo, že ještě nikdy v životě mi žádné očkování neublížilo.
Střetnutí dvou fanatických blbostí vede zpravidla k tomu, že oba tábory posilují. Např. odpůrci očkování vždycky byli a budou. Bylo by jich ovšem daleko míň (jako jich ostatně vždy daleko míň bylo) anebo dělali by podstatně menší kravál, kdybychom k věci dokázali přistupovat pragmaticky a kdyby v naší společnosti nebyli političtí darebáci a spekulanti, kterým se společnost rozčilená a zfanatizovaná manipuluje daleko líp než společenství rozumně uvažujících lidí.
Smrt dezinformacím?
Další strašidlo jsou dezinformace. Tj. manipulované nepravdy. Upřímně řečeno, řekl bych, že se s těmi pojmy musí zacházet s jistou opatrností. Kdysi dávno bylo považováno za dezinformaci tvrzení, že Země je kulatá. Podle BIS např., jak jsem si přečetl, se teď anticovidáři spojili s dezinformátory. Chápu, že je jakási profesionální zvyklost institucí tohoto typu organizovat svět tímto způsobem, je pak přehlednější. A „anticovidář“ jistě může být provázán s „dezinformátory“. Ale taky může říkat to, co říká, z blbosti. A může mít dokonce v tom či v onom pravdu. Pokud se v tomto posledním případě toho, co říká, chytnou cizí agenti, není to problém toho, kdo tu pravdu vyslovil. Obrazně řečeno, Země pak nebude kulatá o nic méně.
Jen společnost postižená hysterií a pološílená strachem to už nemá sílu nazřít.
Koneckonců všechno, co jsem v tomto a minulém textu uvedl, je jen snášení argumentů pro to, aby tu byla velmi rychle nová, rozumná vláda, vzešlá z voleb, které proběhly skoro před dvěma měsíci. A aby se vyřešil problém Miloš Zeman.
Marasmus, který tu máme, jsme si zavařili sami. Pokud se bude řešit tím, že se tu teď spolu budou např. donekonečna handrkovat „starý dobrý Miloš Zeman“ se „starým dobrým Petrem Fialou“, je to cesta do pekla.
A aby bylo jasno: nepřeji Miloši Zemanovi smrt. K čemu by to bylo dobré? Pouze přeji sobě a České republice, aby ten člověk co nejrychleji vyklidil pole aktivní politiky.
