Dobrá zpráva o stavu ekonomiky: Při rekordně nízké nezaměstnanosti jsme dohnali Itálii a předehnali Španělsko
Petr Janda v jedné písni zpívá, že v novinách čte dobré zprávy nejraději. To by po šílených zprávách o covidu chtěl dnes asi každý. Těžko se ale v poslední době něco takového hledá. A přece jsem pro vás jeden střípek našel. Nedávno vydaná Statistická ročenka Českého statistického úřadu tvrdí, že hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly stoupl loni na 94 procent EU z předchozích 92 procent.
To je skvělá zpráva. I přes koronavirus a rekordní propad ekonomiky se nám daří dohánět průměr. Špatnou zprávou je, že výsledek není dán tím, že bychom my byli tak dobří, ale že ostatní jsou na tom tak zle. Itálie a Španělsko byly vloni paralyzovány koronavirem. Španělsko pokleslo o rekordních 10,8 procenta. ČR se proto podařilo dohnat Itálii a Španělsko dokonce předehnat hned o osm procentních bodů. Konvergence ČR k průměru EU tak pokračuje i navzdory pandemii.
Tady mi asi namítnete, že stále máte pocit, že v Itálii či Španělsku jsou jinde než my. To je dáno cenovou hladinou. Česká cenová hladina je na 76,3 procentech cenové hladiny EU. Španělsko je ale na 95,5 procentech a Itálie dokonce na 101,2 procentech. V rámci konvergence je proto logické, že by měly v budoucnu růst české ceny rychleji než ceny v původních členských zemích EU.
Úžasnou zprávou je i to, že se ČR podle ročenky daří pátý rok v řadě držet nejnižší nezaměstnanost v EU. To je podle mě dané levnou pracovní silou a geografickým umístěním vedle Německa. Významným faktorem je ale i vyšší inflace. Podle ekonomické teorie totiž platí vztah říkající, že čím vyšší je inflace, tím nižší je nezaměstnanost a česká inflace byla vloni v rámci EU třetí nejvyšší. Výš byli jen Poláci a Maďaři. Nicméně česká míra inflace na úrovni 3,3 procenta není nikterak dramatická a za rekordně nízkou nezaměstnanost na úrovni 2,6 procenta stojí, a proto i tento jev vnímám pozitivně.
Další dobrou zprávou jsou veřejné finance. Ano, je to po poslední vlně kritiky překvapivé, ale když se podíváme na hrubý dluh vládních institucí v roce 2010 a 2020 není tam velký rozdíl. Z 37,1 procenta HDP vyskočil jen na 38,1 procenta HDP. Když ale porovnáme rok 2020 s rokem 2019, je to jiné kafe, protože v roce 2019 byl dluh na 30,3 procenta. Nicméně tady je důležitější dlouhodobý trend než výkyv jednoho roku. I rozpočtově odpovědné Německo vyskočilo vloni z 59,7 procent na 69,8 procent HDP. A rozpočtově neodpovědné Řecko ze 180,5 procent na neuvěřitelných 205,6 proceent HDP.
Ročenka však neobsahuje jen makroekonomické údaje, ale i demografické. Ty jsou podle mě ještě lepší než ty ekonomické. Úhrnná plodnost v EU činí 1,53 dítěte na ženu. V ČR činí tento indikátor ale 1,71. To je třetí nejvyšší hodnota v EU. Toto číslo podle mě říká, že se v ČR dobře žije. Tam, kde se žije špatně, lidé děti nemají. I když nesmíte mě chytat za slovo, ve hře je více vlivů. V Africe mají třeba mnohem vyšší čísla a není to tím, že se tam žije dobře. Musíme porovnávat porovnatelné země. Třeba Slovensko má jen 1,57. I proto vidíme tolik Slováků pracujících v ČR.
Další pozitivní demografický indikátor je naděje dožití při narození. Ta u mužů vzrostla ze 74,5 roku v roce 2010 na 76,4 roku v roce 2019. To je slušný nárůst a lze předpokládat, že půjdeme výš, aby i zde proběhla konvergence. Celá EU27 má totiž naději dožití na 78,5 roku.
Sečteno a podtrženo, není třeba mít ze všeho špatnou náladu. Data ukazují, že ČR není špatným místem k životu a bude ještě lepším. Možná i proto odchází z ČR tak málo lidí pracovat do zahraničí.
