Diktatura dobra aneb Urputné politické dědictví Jany Maláčové
Sociální demokraté v uplynulých volbách pohořeli a zůstali za branami Poslanecké sněmovny. Jedné z jejich nejvýraznější tváří – končící ministryni práce a sociálních věcí, brzy možná ale začínající šéfce ČSSD Janě Maláčové – to ale na politickém zápalu neubralo.
Urputnost kombinovaná s nekompromisností a přecházející až v demagogii z ní čišela i během nedělních Otázek Václava Moravce na ČT. „Myslím, že ten krok je správný,“ začala ještě vcelku smířlivě, když odpovídala na dotaz, jak se staví ke snaze zavést povinné očkování i pro všechny seniory.
Ale za chvíli potvrdila, že pod respirátorem se opravdu skrývá tvář Jany Maláčové. To když vysvětlovala, proč má být tahle povinnost – kromě vybraných profesních skupin – zavedena právě pro seniory: „Myslím, že lidé starší 60 let jsou nejproočkovanější skupina, nejzodpovědnější a samozřejmě i skupina, která je ze své povahy nejčastěji v dobrovolné izolaci.“
Proč tedy zrovna pro ně, když už jsou hodně očkovaní, činí tak dobrovolně, a navíc nechodí tolik mezi lidi…? „Aby si to skutečně všichni uvědomili, aby všichni opravdu dostali tu šanci,“ dovysvětlila. Nedává to zdůvodnění úplně smysl? Nevadí, už jsme si zvykli.
A když nová vláda nařízení zruší, jak v nedělní debatě avizoval další z diskutujících, šéf lidovců a nejspíš i nový ministr Marian Jurečka? „Je to bezbřehý populismus,“ komentovala to Jana Maláčová, doposud členka vlády, která v čele s premiérem dovedla populismus do vyššího politického stadia. Na její obranu lze uvést, že s Andrejem Babišem – byť tehdy ještě ne jako s premiérem – kdysi ve vládě seděl i Marian Jurečka. I když dnes to už vidí jinak: „To je komunikační problém vaší vlády a vašeho premiéra,“ kritizoval vládní očkovací kampaň.
A když se problém s povinným očkováním objeví u zdravotníků, sociálních pracovníků a dalších vybraných profesí? I tady má ministryně Maláčová řešení. „Případné řešení by bylo podmiňovat budoucí odměny… tou proočkovaností. Ne trestat, ale motivovat k tomu, aby lidé neodcházeli.“ Řeklo by se, že vláda prostě má mít politickou kuráž, aby to tak či onak rozhodla, pokud to uzná za potřebné. Radši ale bude motivovat, nejlépe penězi z veřejných zdrojů.
Ale zpátky k „ministerstvu výdajů“, jak úřad jakožto varování pro svého nástupce označila Jana Maláčová, a především ke končící ministryni. Stále umí překvapit. „Musíte velmi zvažovat výroky typu, že nebudete plošně rozdávat. Protože já jsem nikdy plošně nerozdávala,“ dušovala se v nedělní debatě ČT. A aby překvapení nebylo málo, tak po osmi letech, kdy byla její ČSSD ve vládě, starostlivě konstatovala: „Musí se něco konečně udělat s bydlením.“ Ano, to tedy musí. Či spíše už se dávno udělat mělo.
Některé jistoty ale zůstávají. „Všude je potřeba spousta peněz,“ popsala Jana Maláčová krátce a stručně svůj rezort. A když mluvila o boji s novou vlnou koronaviru, opět přepnula do trochu smířlivějšího módu: „Těch posledních několik týdnů a měsíců na mě působí, že jeden hází vinu na druhého a nejsme schopni se domluvit.“
A rozporovat nelze ani její další konstatování: „Já myslím, že bychom už měli ukončit tohle přetahování.“ Nejen přetahování, chtělo by se dodat…
